23. Zvládnout pochopit

9. dubna 2010 v 21:00 | P@pie |  Předem prohraná bitva
Konichiwa ^_^

Moji nejmilovanější, takže po delší prodlevě přidávám pokračování.

Ano, přesně tak, křičte a jásejte, můj mozek totiž zplodil další šílené, opravdu šílené pokračování. (měla bych machrovat a jako zběhlá spisovatelka tvrdit, že naprosto přesně vím, kam se tahle povídka bude ubírat, ale opak je pravdou xD)

- možná je to tak lepší.

Jinak velmi děkuji Kayle a Cassie, které výtvory mé milé (dokonalé, skvělé a naprosto famózní) hlavy pokaždé okomentují a asi hlavně kvůli těmto duším vůbec ještě něco píši. ^_^
Odpusť

Globus - Orchard Of Mines
23. Zvládnout pochopit

Prázdný pohled hleděl kamsi do dáli. Hustý déšť dávno smyl krev z obličeje i těla. Bezděky shlédla dolů ke svým nohám, viděla to už tolikrát, přesto ji zarážela lidská krutost.

Pohlédla na doširoka rozevřené zornice ležící dívky - oběti. Po kolikáté už ten stejný příběh? Vrah vždy jednal stejně. Vyhlédl si pohlednou dívku, vyčkal na okamžik, kdy půjde pozdě v noci sama domů a pak zaútočil. Nikdy nenechal oběť naživu, vždy dokončil, co začal. Tohle byla jeho osmá oběť.

Jak moc si přála toho člověka dopadnout. Ne proto, že by ho chtěla potrestat, to si samozřejmě zasloužil, ale tuhle práci vykoná soud. Ona se jen chtěla dopátrat, proč to ten člověk udělal. Zajímalo ji to. Mnoho osob by ho odsoudilo, nařklo by ho, že je psychopat, blázen a šílenec. Ale ona sama věděla, že člověk, který zabije, nemusí být vždy pomatený, má k tomu důvod. A myslí si, že jedná v právu, a že právě on je ta oběť, a že on je vlastně v podstatě dobrým člověkem. Trestá jiné za své chyby, trestá je za jejich hříchy, hraje si na spasitele na soudce. Důvodů je mnoho, snaha slepit své roztříštěné dětství, hluboké rány, které mu osud uštědřil…

"Tak, coroner nám dá podrobnou zprávu, nemusíme tady stát v dešti," slyšela jako z dálky Conorův hlas.

Kapky studené vody jí stékaly po tvářích, namáčely vlasy a nepříjemně jí braly teplo z těla. Pojednou svraštila obočí.

"Nezdá se ti na ní něco divného?" zeptala se zpříma Conora.

Conor si ležící bledou tvář zkoumavě prohlížel, avšak žádné zvláštnosti si nevšiml, tak jen zakroutil hlavou. "Přijde mi stejná, jako všechny předešlé oběti, leží ve stejné poloze na zádech, má potrhané oblečení a v srdci zabodnutý nůž. Na těle žádné pohmožděniny. Vždy je to stejná vražda."

"Já vím, k znásilnění nikdy nedošlo, ani u téhle ne. Ten člověk vraždí tak naprosto přesně, myslím si, že je to kouzelnický vrah," vypadlo z ní nakonec.

"Proč myslíš?" nemohl se neušklíbnout, takovému absurdní tvrzení.

"No tak, zamysli se, nikdy oběť příliš netýrá, nikdy nejsou žádní svědkové, a také ji vždy zabije jediným zásahem do srdce. Já si myslím, že oběť si ho ani nevšimla, až v momentu, kdy má v srdci nůž. Vrah musí být rychlý a přesný, je to naprosto dokonalá vražda. Nikdy nenechá stopy, použije dobré matoucí kouzlo a poté ji vrazí nůž přímo do srdce," dedukovala si spíše sama pro sebe.

"No dobře, to není špatná teorie, ale jak nám to pomůže v případě? Fakt, že je kouzelník, nám příliš nepomůže."

"To máš pravdu, jen mě to tak napadlo. Oh, tenhle vrah mě tak štve, je to příliš…," nedokázala najít ta správná slova.

"Bezcitné?" doplnil ji.

Přikývla. "Vždyť se prakticky ani nemohla bránit, probudí se z kouzla v momentu, kdy její srdce proklane ostrý nůž. Otřesné a bezcitné, jen by mě zajímalo, jak ho chytíme," breptala dál.

"Jednou udělá chybu a nechá stopu. Vždycky to tak je."

"Hm, ale do té doby budeme odklízet ženské mrtvoly s proklanným srdcem. Musíme zapojit mozky, tohle je moc."

"Dobrá, vždyť se snažíme."

"Ale ne dost, už je to osmá oběť! Nikdy nejsme schopní zjistit, na koho zaútočí příště."

"Měla by ses jít domů prospat, je toho na tebe moc, začínáš být příliš zaujatá."

"Tak ať, domů nejdu, vrátím se do kanceláře a prozkoumám ty složky ještě jednou, někde musí něco být."
"Fajn, jdu s tebou, chci si dát kafe a jít se prohřát."

Oba se za hlasitého prásknutí přemístili z místa činu.

"Chtělo by to se usušit," brouknul Conor, když se pod ním začalo tvořit menší jezero z vody.

Victorie téměř neslyšně pronesla jednu z formulí, oba zahalila pára, než byli suší.

"Děkuju," řekl nahlas a sundal si cestovní plášť.

Victorie téměř nevnímala, byla příliš zaujatá myšlenkami na předchozí noc, jak jen mohla být tak hloupá a všechno Conorovi prozradit. Neměla se opít, neměla to udělat. Neměla! Podrážděně zavrčela.

Conor nejspíše odtušil tok jejích myšlenek a proto se i se šálkem horké kávy uvelebil v křesle naproti jejímu pracovnímu stolu. Za který si ona sama sedla a nezapomněla přitom své svůdné nohy zkřížit v tak typickém ženském gestu. Conor se jen ušklíbl, ona si nikdy sama neuvědomovala, jak je svůdná, a že tyto gesta i když je dělá nevědomky, působí velmi sexy. Zvlášť tehdy, když nosí krátké šaty a podpatky. Se zájmem si ji prohlížel. Znal ji tak dobře. A přesto ho dost často zcela překvapila.

"Přišla jsi na něco?" zeptal se, aby tak prolomil dlouhé nepříjemné ticho.

Zvedla obě oči, které ještě před chvilkou upírala do stohu papíru a zadívala se do těch jeho. "Snažím se, ale je to komplikované," odpověděla jen a znovu se zahleděla do papírů.

"Můžeš toho na chvíli nechat, chtěl bych se tě na něco zeptat?"

S ne příliš nadšeným výrazem si ho začala prohlížet. "Jestli jde o ten včerejšek," začala, ale on ji přerušil.

"O včerejšek nejde, věř mi, už jsme se přece ráno domluvili, že nic neřeknu, i kdyby mě mučili, čestné slovo," v gestu si pak přejel malíčkem dvakrát po rameni a vytvořil tak křížek.

"Tak o co jde?"

"V podstatě o nic zvláštního, jen jsem ti chtěl říct, že mě trápíš."

"Trápím? Já?" nechápala ho. "Proč?" dodala ještě.

"Zdáš se mi hubenější, měla bys víc jíst a míň se stresovat, jestli takhle budeš pokračovat, nedopadne to s tebou dobře."

"Á, tak pán má o mě starost," usmála se na něj.

Zase ho dostávala. Měl rád, když se usmívala, připadalo mu to, jako kdyby dostal dárek, smála se jen málokdy, ale když už, tak to stálo za to.

"A měla by ses víc smát, sluší ti to tak."

"Děkuju za kompliment, směju se jen, když chci a to je teď jen málokdy."

"Trápí tě John, že?"

"Trápí? Ser... štve mě tak, že si to neumíš představit!" zavrčela naštvaně. "Ale aspoň se ukázal, i když bych byla možná radši, kdyby zůstal mrtvý, tohle mě ničí ještě mnohem víc."

"Chceš kafe?" zeptal se, jakoby schválně přehlížel její stížnosti.

"Hm," vzdychnula jen a znovu se dala do čtení stránky, kterou už pomalu znala nazpaměť.

"Je normální, že mám chuť někomu zakroutit krkem?" zeptala se v momentu, kdy jí na stolek položil šálek s krásně vonící kávou.

"Heh, normální to není, na dívku se to vůbec nehodí, tak se zklidni."

"Jsi naprosto nesnesitelný, vůbec nechápu, jak jsem to s tebou mohla celé ty roky na škole vydržet…"

On se jen lišácky usmál. "Jedno ti povím, Victorie, vůbec mě neznáš," znovu se na jeho rtech uvelebil úsměv.

"Vážně? Řekla bych, že toho o tobě vím celkem hodně, stále spíš v trenkách s kačerem Donaldem?" zeptala se ho provokativně.

"Tak teď si urazila moje ego, abys věděla," dělal na oko uraženého, avšak stále se mile usmíval.

Pak však zaregistrovali hluk na chodbě, oba se pohledem zaměřili na dveře, které se vzápětí rozletěly dokořán. Na prahu stál mladší kouzelník s rozčepýřenými vlasy. Celý udýchaný řekl: "Máme ho! Chytili jsme vraha těch dívek! Je dole v cele, šéf říká, že ho máte jít vyslechnout."

Jak Victorie, tak Conor se na sebe se zájmem podívali a vydaly se společně do rozsáhlého komplexu cel. Trvalo jim značnou dobu, než sestoupili do sklepení. Jak ten typický zápach, který čpěl ze stěn žalářů, nesnášela. Až moc dobře jí připomínal doby, kdy byla sama zbavena svobody. S povzdechem následovala skupinku mužů. Byla tady jednou z mála žen, které se k postu bystrozorů dostaly, mnoho žen na brutální vraždy neměly žaludek, ona však snesla téměř všechno. 

Na konci chodby se skupinka osob zastavila.

"Můžete jít dovnitř je spoutaný, nebude dělat problémy, my počkáme venku," přislíbil jeden z mužů.

V místnosti nebylo příliš světla, když vstoupila, hned ji zaujala silueta podezřelého, byl oběma rukama přikován ke zdi, hlavu měl svěšenou. Zdálo se jí na něm něco zvláštního. V momentě, kdy trestaný pozvedl hlavu a ona poprvé spatřila jeho tvář, úlekem jí srdce vynechalo jeden úder.

Přiložila si ruku k ústům a z hrdla jí uniknul jediný sten: "Proboha, Johne…"
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kayla Kayla | E-mail | 10. dubna 2010 v 17:01 | Reagovat

Jak ti to děláš, že mě dokážeš vždycky tak překvapit dějem? Kapitola se mi líbí akorát nemáš tam malou chybku?

Jak Victorie, tak John se na sebe se zájmem podívali

Nemá tam být místo Johna Conor? Tím nechci být rýpavá. Už teď se těším na další díl, zase si to ukončila v tom nejlepším :-?  :-D

2 Kayla Kayla | E-mail | 10. dubna 2010 v 19:08 | Reagovat

btw. úžasná písnička, ani jsem nevěděla, že na jednu z mých neoblíbenějších instrumentálek immediate music - serenata byla nazpívána tahle písnička. Je úžásná a nejvíc ten text. Musím si ji pouštět pořád dokola :-P  :-)

3 ♥P@pie♥ ♥P@pie♥ | 11. dubna 2010 v 11:35 | Reagovat

Jaj Kayl, máš naprostou pravdu, chybka tam je... :D Jdu to hnedle opravit. A musím jen souhlasit, ta písnička je skost. 8-)

4 Cassie :) Cassie :) | 17. května 2010 v 20:19 | Reagovat

Papajo..:)) Musím se omluvit. Úplně strašně moc, ale doufám, že to pochopíš ;) Poslední dobou je toho nějak moc a občas už to nezvládám.. Smazala jsem svůj blog a zmizela ze světa povídek HP. Tak se stalo, že jsem na tenhle blog "nějak" pozapomněla. Proto se chci omluvit, že jsem nekomentovala články ;) Ale jak už to bývá, zase jsem se sem vrátila a byla potěšená, že stále píšeš, mnoho lidí teď psát přestalo (to říká ta pravá, já vím..:)) ), a prostě jsi mi udělala radost. Díky Tobě mám zase chuť psát. ;)
Děkuji Ti za to :) :)*
... ke kapitole :) Jak jinak, než famózní, úžasná, neočekávaná dějem a k mé nelibosti zase ukončená v nejlepším! 8-O ;-) Doufám, že napíšeš co nejdřív, ať má má maličkost zase jednou radost ;-) (néé, vůbec nejsem sobecká.. :-D ) Prostě, seš úžasná spisovatelka.

5 ♥P@pie♥ ♥P@pie♥ | 25. května 2010 v 11:58 | Reagovat

Casíčku,:D mockrát Ti děkuji za chválu (si ji ani nezasloužím) a jsem moc ráda, že budeš pokračovat v psaní. Mimochodem taky se omlouvám, že jsem se neozvala delší dobu, protože nám tak trochu odpojili internet, přešli jsme k jiný firmě, tak to trvalo skoro měsíc, než to dali dohromady. :-D Ale už jsem zpátky. Netuším, jak rychle bude další pokračování, protože jsem se dala do psaní knížky, tak mě to trochu brzdí. :-D Vážně si moc vážím těchto komentářů, protože mě svým způsobem inspirují k další tvorbě. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama