Strážný Anděl

23. února 2010 v 19:09 | P@pie |  Básně
Pochopím, když to nepochopíte.

Strážný Anděl

Rozhlížela se po prázdné ulici.
Opřena o zeď, uvažovala o svém osudu.
Jedno věděla,
opustil ji.

Necítila nenávist.
Pouze smutek.
Smutek...
Tenhle pocit nesnášela z hlouby duše.

Připadala si zranitelná,
zranitelná jako nikdy.

Jak jen mohl?
Kladla si otázku - odpověď znala, nebylo těžké ji uhodnout.
Zradila…
Neměla, přesto…
…zradila

Sjela po chladné zdi dolů.

Někdy miluješ, někdy ne.
Někdy padáš,
a velmi často zapomínáš…
Tohle je trest?

To kvůli nim.
Opustili.

"Ale já jsem stále tady," namítl.
Neslyšela jeho slova.
"Otoč se! Stojím za tebou!"

"Opustil jsi mě!" ohradila se.
Běž pryč - přála si.

Úsměvem se obrnil. Chápal její pocity, jak rád za ni bojoval, i když mu vzala všechny zbraně z rukou. Bude se za ni prát holýma rukama, nikdy nepřestane.

"Jsi tak krutý," nařknula ho.

"Jsem stále s tebou. Věř mi."

"Svět je tak těžký," stěžovala si.

"A ty jím hravě proplouváš. Nikdy tě neopustím,
to přece víš."

"Vždyť jsem tě zradila!" namítla.

Přistoupil k ní, jeho bílá křídla zahalila její ustaranou tvář.

Jak jen může tahle bytost?!
Vždyť ona sama je…
tak nečistá, tak šílená…
Proč jen to dělá?!

Hřejivé teplo sálalo z jeho hrudi. Cítila tlukot jeho srdce.
Rytmy tepu krve.

Mají andělé srdce?
Pokud ano, jak jen mohou snést tolik ran?
Tolik nenávisti, nespravedlnosti?

Svěsila se mu do náruče.

Najednou pochopila...

Slza stekla po její tváři.

On ji nikdy neopustil.
Střeží její kroky dnem i nocí.
I když mu sebere veškeré trumfy, stále ji brání.
Nikdy nepřestane.
Nikdy nepadne.
Protože on to snese.
Protože on je k tomu stvořený.

Padne, jen když my přestaneme věřit.

Nikdy nenechám svého anděla padnout, slibovala si.
Nikdy.

Znovu se usmál.
Stačí tak málo a jeho svěřenkyně je zase na správné cestě.
Obdivoval lidskou rasu.
Obdivoval jejich dokonalost a vnitřní krásu.

Věděl, jaký je jeho úkol.
Chránit.
Chránit to, co bylo stvořeno.
Nikdy nepoleví, to věděl.

Choval k nim nesmírnou úctu.
Slyšel mnoho příběhů
vyprávěných v nebesích.
O lidské lásce, porozumění, chrabrosti, hrdinství, o obětavosti, dobrodružství…
Celý lidský život je sen, slýchával říkat jiné anděly.
Ale jednou přijde den, kdy se musíte probudit.

Sám byl nyní součástí jednoho velkého příběhu.
A jednou ho bude moci sám vrýt do desky vědění.
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Kayla Kayla | E-mail | 24. února 2010 v 15:14 | Reagovat

Prostě nádhera....k tomu ani není co dodávat...

2 Cassie Cassie | Web | 24. února 2010 v 15:34 | Reagovat

souhlas s Kaylou...Tohle se nedá nijak jinak popsat:)

3 P@pie P@pie | 24. února 2010 v 16:43 | Reagovat

Muck holky... :*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama