21. Stát v dešti

17. ledna 2010 v 13:58 | P@pie |  Předem prohraná bitva
♥ Konichiwa ♥

Původně jsem napsala úplně jinou verzi pokračování tohohle příběhu, ale múza mě nějak popadla a zkrátka jsem začala psát.

Tohle z toho vzniklo.

Upřímně jsem se u toho řádně vyblbla, a nooo je tu omezení tak +15.

(komu je méně, okamžitě opusťte tohle místo! Řádky uvedené níže, nejsou pro vaše oči. No, na tebe to je! *drze ukazuje prstem přímo do monitoru xD*)

Uf, když se tak dívám, před kolika měsíci jsem vložila předchozí kapitolu musím se mírně zastydět. :D

Superchic[k] - Stand in the Rain
21. Stát v dešti

Upřeně sledovala líné kapky deště stékající po okenní tabuli. Nevědomky se kousla do rtu.

Jak dlouho ještě? problesklo jí hlavou.

Neměla náladu se něčím zabývat, natož pak pokračovat v rozdělané práci. Očima odlétla pryč od fotek pohřešované dívky.

Popošla blíže k oknu, rukama si objala paže. Příliš dlouho se zabývá všemi těmi případy, už ani neví, kdy se naposledy pořádně prospala. Vlastně to tak bylo lepší, nemusela přemýšlet nad svým osobním životem. Stal se z ní odporný workoholik s podpatky.

Úšklebek rozehrál její tvář. Ostatní bystrozoři ji nemohou vystát, rozlouskla každý případ, který jí položili na stůl, možná to bylo tím, že mezi zločineckou skvadru kdysi patřila. Sama netušila, zkrátka věděla, jak se vrahové, násilníci a maniaci chovají. Nepotřebovala příručky na šmejdy, měla na ně čuch od přírody.

Popuzeně nadskočila, když zařinčel zvonek u dveří.

"Kdo to zase otravuje?" bručela naštvaně a kráčela otevřít. Seběhla schodiště do přízemí a rázně otevřela vchodové dveře.

"Víte kolik je hodin?" zavrčela neotesaně, v tom se zarazila. Očima těkala ve tmě. Nikdo na prahu nestál. Civěla na prázdné místo přede dveřmi a nejistě popošla pár kroků vpřed na verandu. Nasála vlhký vzduch do plic, silný déšť jí zabraňoval ve větším rozhledu a tak se jen zeptala: "Je tady někdo?"

Ozvěnou se nesl její hlas, nikdo však neodpověděl. Pokrčila nezaujatě rameny, otočila se na patě a hlasitě za sebou třískla dveřmi.

Stanula na prvním schodu a zvonek dveří se znovu rozezněl svým pronikavým tónem. Protáhla obličej do opravdu znechucené grimasy.

Dělat si z ní srandu v jednu ráno, bylo poněkud nemístné.

Chvatně sáhla na kliku a prudce otevřela. Překvapivě tam zase nikdo nebyl. Vytáhla hůlku a posvítila si. Netušila proč, ale po zádech jí přeběhl mráz. Měla takový neblahý pocit, že se tady nejedná o nekalé vtípky.

Snažila se naslouchat okolí, ale přes hukot deště neslyšela nic. Sice jí vnitřní hlas našeptával, aby se nevzdalovala příliš daleko od vchodových dveří, ale její zvědavost přemohl strach z neznámé návštěvy.

"Je tady někdo?" zeptala se znovu. "Halóó?"

Roztřásl jí chlad, nejlepší čas se zase vrátit do tepla, uvědomila si. Chystala se obrátit, když v tom v pase ucítila pevný stisk. Něčí ruce ji velmi rychle obmotaly nepřipravené paže a jejich silný stisk zapříčinil, že upustila hůlku. Chtěla začít křičet, ale výkřik zanikl v dlani onoho útočníka.

Srdce jí splašeně tlouklo. Nemohla přemýšlet, instinkt jí napovídal, aby se začala vzpouzet. Včas si to rozmyslela, když si uvědomila fakt, že násilníky vzrušuje odpor oběti. Útočník však také nic nedělal, jen ji pevně držel v objetí.

Proč tohle k sakru dělá? létalo jí hlavou. K její smůle určitě vyfasovala největšího pomatence z okolí. S pár takovými se už setkala, věděla, že oběti většinou končí velmi špatně.

"Kdo jste? Pusťte mě!" byla to první slova, která byla schopná vyslovit. Hlas se jí třásl.

Cítila jeho dech na svém krku a k jejímu zoufalství se k ní začal tisknout ještě pevněji.

Ó můj Bože. Proč zase já?

"Slyšíte, pusťte mě!" křikla mírně hystericky, když jí začal hladit palcem ruky po rameni. Chystala se vzpouzet, když v tom promluvil. Tón hlasu ji přimrazil k podlaze. Stisk povolil a ona se šokovaně obrátila čelem k útočníku. Neschopná slova omráčeně hleděla do jeho tváře. Slzy se jí draly do očí. Jeho ústa se roztáhla do širokého a přesto něžného úsměvu.

Bezmyšlenkovitě k němu přistoupila, vztáhla ruce a objala ho. Jakoby stále nevěřila, že stojí před ní. Tiskla ho k sobě, jakoby se bála, že se jí rozplyne mezi prsty. Její gesto milerád napodobil.

"Tak jsi mi chyběl," promluvila přiškrceně, když se jí emoce promítaly v nitru, měla pocit, že omdlí. Hlava se jí točila. Netrvalo dlouho a brečela jako malé dítě. Vzlyky se nesly krajinou, avšak zcela zanikaly v dešti.

"Už je dobře, jsem zpátky. Nebreč přece," konejšil ji a hladil přitom po tváři.

Svou ruku položila na jeho a šla vstříc tváří pohlazení, které jí věnoval. Usmál se při jejím počínání. Jak mu chyběla!

Neovládl se, zvedl jí tvář a přiměl jí tak, aby se mu podívala do očí. Na nic nečekal a věnoval jí polibek. Neprotestovala, nechala se líbat, hladit.

Věděla, že tohle nebude trvat věčně, že znovu odejde, bude zase sama, ale tuhle chvíli si nenechá vzít za nic na světě.

Odtáhla se od něj a svým pronikavým pohledem se zavrtala do jeho očí. Jeho pohled říkal jasně jen jednu věc.

A teď přijde na řadu vysvětlování, pomyslel si trpce. Neměl náladu na slova, chtěl činit a užít si společnou blízkost. Jenže bylo mu jasné, že bude chtít vysvětlení, bude chtít slyšet, co celý ten čas dělal. Typické ženské otázky.

Victorii přeběhl po rtech úsměv, dlouho tuhle grimasu neviděl, lišácká a záludná zároveň. Nějak si nebyl jistý, jestli udělal dobře, že se objevil.

Chytila ho za ruku a vtáhla ho dovnitř do domu. Když zaklaply dveře, vrhla se na něj jako smyslů zbavená. Zase ho doběhla! pomyslel si. Vždycky ho překvapí a utvrdí v tom, že není typická žena.

I když mu její počínání bylo velmi příjemné, chytl jí obě ruce a trochu ji od sebe odstrčil. Znovu se na něj upřela ty své oči, nechápal, jak ho jimi může tak dokonale zblbnout. Netušil, proč se ho na nic nevyptává. Proč je jí jedno, kde celou dobu byl? Proč se nezajímá o jeho útěk?

"Johne?" zeptala se zvědavě, když ji stále držel a zabraňoval jí v jakémkoliv pohybu.

"Tobě je jedno, kde jsem celou dobu byl?"

Obrátila oči v sloup. "Jedno?" na oko se zamyslela a pak pokračovala. "Jsou tyhle řeči k něčemu? Je mi fuk, kde jsi byl, čím jsi prošel. Nezajímá mě to! Věřím ti a jsem tak šťastná, že žiješ, proč sakra ztrácet čas těmihle řečmi?"

Na jeho obličeji se znovu rozehrál úsměv.

"Tak už mě pusť," breptala a dožadovala se jeho pozornosti.

"A když tě nepustím, tak?"

Změřila si ho pohledem a pak jen se smíchem dodala: "Znásilním tě."

"Tak to si nechám líbit," provokoval a v očích mu jiskřilo. Přitáhl si ji blíž a spojil jejich ústa v dlouhém polibku. Z jeho přítomnosti se jí začala točit hlava. Působil na ni tak kouzelným dojmem, snadno jeho svodům podlehla.

"Auvajs," stěžovala si s úsměvem, když ji jemně kousl do krku.

Provokativně ji kousl znovu a trochu zesílil skus.

"Já nejsem žádnej hot-dog!" rozčilovala se, když ji kousnul potřetí.

"Ne nejsi hot-dog, jsi hot-cat," odvětil provokativně a na její stížnosti nebral zřetel.

Od srdce se zasmála. Jak dlouho se takhle necítila? Celá tahle situace jí připadala jako zvláštní zastřený sen. Zvláštní to svět...

John však její pochyby a myšlenky zahnal svými činy. Postupně doklopýtali do středu místnosti. Pevně se k sobě tiskli jako dva milenci, kteří se neviděli věčnost. V tomto případě tomu nebylo jinak.

Líbal ji něžně na krk, prohnula se v zádech a vypjala k němu svou hruď. V blaženém vzdychání jí docházel dech a zapomínala na okolí, všemi smysly vnímala jenom jeho tělo. Jeho doteky, něžné a přeci tolik smyslné. Jak tohle má její krevní oběh vydržet, měla silný pocit, že její srdce v silném bušení opustí její nitro. Zaklonila hlavu, své oči upřela na kratičký moment ke stropu, pak je v slastném očekávání zavřela.

"Ničíš mě, víš to," zkonstatovala přiškrceně, při jeho svlékací akci.

Úsměv rozehrál jeho tvář, jak byl šťastný, nemyslel nyní na nic jiného, než na bytost, která se mu svíjela slastí v náručí. Netušil, jak mu mohla po tom všem tak rychle podlehnout. Že by ho opravdu milovala?

Nemohl o tom dále přemýšlet, svalila ho na podlahu a uskutečnila na něm své vlastní chlípné myšlenky. Když se pomalu prolíbala až k zipu jeho kalhot, vzhlédla a zadívala se mu do očí. Celou dobu ji bystře sledoval, každý její ladný pohyb, úsměvu na její tváři, každou nepatrnou změnu, kterou učinila. Naplno vnímal její vůni, tak příjemnou a čistou. Vnímal tenhle okamžik, těšil se na něj jako blázen, a ona sama ho o rozum brzo připraví, jestli nepřestane dělat to, co si nyní umanula. Tiše zavil, když ústy zaútočila na nejcitlivější místo. Chovala se jako zvíře...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kayla Kayla | E-mail | 18. ledna 2010 v 13:34 | Reagovat

Tak jsem si uvědomila, že jsem tu zapomněla napsat včera komentář. Tak za prvé, už jenom ta hudba je úžasná a hodí se k tomu - Superchick prostě miluju, ale je pravda, že Stand in the rain je nejlepší. K povídce, zase jsi mě uchvátila, takže doufám, že na další díl nebudu čekat tak dlouho, tak jako na tento (žádná kritika proti tobě, to je jenom ta moje nedočkavost a taky je to tím, jak je takhle povídka skvělá).
Ale utnout to v nejlepším? 8-O  :-D To se dělá? No jsem zvědavá na další díl a narozdíl od Victorie i na vysvětlování :-D  :-P

2 P@pie P@pie | 18. ledna 2010 v 14:56 | Reagovat

Kayl :D
Musím se jako přiznat, že jsem to utnula schválně. *kroutí se na židli*

Já též doufám, že mě škola nebude tolik mučit, abych i měla nějakou chuť do psaní. :-?

Jsem moc ráda, že jsi nad povídkou nezanevřela už jenom proto, že jsou u ní neskutečně dlouhé intervaly vkládání. Pokud všechno půjde podle plánu, pokračování by mohlo být už tenhle víkend. A myslím, že můj mozek zase vyplodí, nějakou tu baštu. *právě se cpu rohlíkem, tak mě napadla bašta*  :-D

3 Kayla Kayla | E-mail | 18. ledna 2010 v 19:43 | Reagovat

Tak to se nehorázně těším na víkend a nejen proto, že pujdu po třetí na Avatar a na Sherlocka Holmese :D . Jsem zvědavá moc na pokračování. Tohle je vlastně jedna ze dvou HP FF, kterou ještě vůbec čtu a miluju, takže piš, piš a zase piš (žádný nátlak samozřejmě to není :-D  :-D )

4 P@pie P@pie | 18. ledna 2010 v 20:11 | Reagovat

Looolec :-D

Taky taky milovnice Avatárka? Jsi můj člověk. :D A to jako nekecám...

5 Kayla Kayla | 18. ledna 2010 v 20:31 | Reagovat

Avatar - prostě nejlepší film co jsem zatím viděla na toho nikdo nemá. Cameron je bůh :-P U některých scén jsem prostě jenom hleděla s otevřenou pusou :D  a jak já každý film zdrbnu, tak k Avataru nemám ani jednu připomínku a to se mi už dlouho nestalo. Naposledy u Serenity ;-) Avatar best forever a kdoby odolal Smu Worthingtonovi že?  :-P a bestovní hlášky  :D  :D  :D Vidělas 3D nebo normiš s titulkama?

6 P@pie P@pie | 20. ledna 2010 v 15:38 | Reagovat

Mno, se sestři jsme byly na normál, ale půjdeme ještě na 100% do 3D. 8-) Už se těším...

7 Kayla Kayla | E-mail | 20. ledna 2010 v 15:47 | Reagovat

Tak na 3D určitě bežte. Je to úplně jiný zážitek a taky to má perfketní dabing a to už je co říct. Ale nevím jak se to bude zdát vám, když jste viděly origoš, ale už jenom to 3D stojí za to - Pandora - prostě nemám slov.

Teď jsi jdu číst svou novou knižní závislost, ale jak už jsem psala strašně se těším na víkend a na pokračovaní, které doufám bude, protože je už jenom opravdu málo takto kvalitních, originálních a úžasných povídek jaké píšeš ty ;-)

8 P@pie P@pie | 20. ledna 2010 v 17:02 | Reagovat

Heh, se budu červenat, právě jsem kousek napsala. :D

Já jen doufám, že to dám o víkendu. :D

Novou knižní závislost? Jakápak? :-D Jsem jedno oko...

9 Kayla Kayla | E-mail | 20. ledna 2010 v 20:29 | Reagovat

Tak nakonec jsem nějak usnula, takže na čtení nějak nedošlo :D . Jde o ságu The Mortal Instruments. Má zatím tři díly, já čtu úplně bezkonkurenčně nejlepší trojku, ale bohužel jsem nucena číst anglicky, protože naši překladatelé jaksi nepřekládájí :-?
První díl vyšel i u nás pod názvem Město z kostí, nějak se nedivím, že to nikdo nezná, protože ten obal co tomu dali a kam to zařadili (dětská literatura):-x spustu lidí neosloví. Já jsem třeba stála v knihkupectví 20 munut než jsem se rozhodla, že si to koupím a rozhodně nelituju I LOVE IT :-P  :D
Ono to je přesně ten typ knížek a příběhu jaký mám ráda, konec je úplně jiný, než bych na začátku vůbec čekala  a jsem překvapená, že to zrovna takhle dopadlo. Proto jsem si třeba oblíbila Vampire Knight (taky se to postupně zajímavě odhalovalo) a s Vampire Knight to má taky ještě nějaké znaky společné znaky, když o tom tak přemýšlím, takže tahle knížka u mě vítězí. Navíc perlí bezkonkurenčne nejlepšíma hláškama :D  :D
Tady je důvod toho, proč si to zaručeně nikdo nekoupí - http://www.elegenda.sk/kthumb/admin/imgs/produkty/img1254065199.jpg 8-O
Přísahám hnusnějš knížku doma nemám :D
Nikdy jsem nepochopila proč nenechají věcem původní tvar, jak v překladu tak v obalu. Kazí to pak celkový dojem z knížky. A to je škoda.

10 Cassie Cassie | 20. ledna 2010 v 21:24 | Reagovat

Né...Zlobím se. Zlobím se na mámu, že mi zase dovolila počítač až dneska! :/ Jinak už bych tuhle skvělou kapitolu měla už dávno zhltnutou ;) :D Prostě jsi nejlepší, nejkrásnější, a tak :D Prosím, ať tě osvítí múza co nejdřív!

11 P@pie P@pie | 21. ledna 2010 v 12:58 | Reagovat

Olala Kayl, :D
Ten obal je vážně úchylnej. :-D Taky to nechápu, vždyť lidi se spíš koukaj na to, jak ta knížka vypadá. (já osobně rozhodně)

Mmm, číst knížku v anglině, jediný, co jsem přečetla byl Shakespeare - Mnoho povyku pro nic a to jsem měla na druhý straně překlad. :-D

Cassie,
lol... :-D Poníženě děkuje. :D Jsi zlatíčko, šak už mám kus napsanej, hlavně nesmí být sníh a válení se v něm pro mě přitažlivější, než psaní. :-?  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama