14. Poslední přání I/II

29. července 2009 v 11:30 | P@paja |  Předem prohraná bitva
Un milión de gracias :D


Jsem opravdu ráda, že se předchozí kapitola tolik povedla. Doufám, že to samé pocítíte i u téhle. Dala jsem s ní celkem dost práce.

Kapitola je rozdělena na dvě části, vkládám první a ta druhá ještě není hotová (nemám, ani čárku xD).

Mockrát děkuji za komentáře a přeji labužnické počtení.

Raiting: +15 (jedná se o dosti nechutné pasáže)
Kokia - Chowa Oto
14. Poslední přání I/II

Vyděšeně sledovala dění okolo sebe. Všechno se událo příliš rychle…

Na nádvoří už dávno stály hranice, vytvořené pomocí temné magie. Mening ji svíral pevným stiskem, bál se, aby se mu nevysmekla. V uších jí stále zněla ozvěna jeho slov, opakovala se stále dokola. "A ty se budeš smažit jako první!"

Roztřásla se po celém těle. Jakoby se veškeré její myšlenky vypařily, zbyl jen strach a panika. Musím se zachránit! Musím získat čas! Ale jak?

Snažila se z jeho sevření vykroutit. Pohlédl na ni.

"Pusť mě, ty agresivní kreténe!" zasyčela.

S nezájmem povytáhl jedno obočí, a pak se posměšně zeptal: "Copak, copak, máš strach?

Docela debilní otázka, pomyslela si. Kdo by neměl strach?!

Čas na jakýkoliv protest nezbyl, Mening ji rychle vlekl k hranici. Pocítila slabost, podlamovala se jí kolena. Při každém posunutí nohy na ní šly mrákoty. Pohlédla na své společníky. Všichni měli v očích nepopsatelný děs, jejich křídově zbarvené obličeje tomu jen nasvědčovaly. Nasucho polkla.

Co jen budu dělat?!

"Podívejte se na ně, klepou se strachy," zahyhňala se jakási postarší žena.

Victorie stěží stála na nohou. Mening ji přirazil ke kůlu. Na zádech ucítila oblý kus dřeva. Neviditelné okovy se jí obmotaly kolem těla, tak těsně, že skoro nemohla dýchat.

"Prosím," zavzlykal její soused. "Já nechci umřít," skučel dál. "Pusťte mě!"

Vyvolal tím jen vlnu posměchu.

"To je ale hrdina! Vidíte to?! Zabíjet malé děti mu jde dobře, ale teď nás prosí o milost!" ozvala se znovu tatáž žena.

"Sklapni, Dufry!" okřikla ho Victorie. "Neponižuj se, nesmí tě vidět zlomeného! Vzpamatuj se, sakra!" vrčela na něj.

"Ale podívejme, Chrisi, vypadá to, že tvoje kočička má víc kuráže, než tenhle bačkora," zkonstatoval Potter.

Probodla ho nenávistně očima. Co si o sobě, sakra, myslí?!

Mening se jen uchechtl a doplnil ho: "Uvidíme, kolik kuráže jí zbude, až ji budou olizovat plameny!"

Victorie hrdě vystrčila bradu. Nasadila kamenný výraz. Pokud mám zemřít, tak alespoň se ctí.

"Teď okusíte vlastní medicínu," prohlásil vznešeně Potter. "Tohle je totiž Spravedlnost!" Po jeho výkřiku se k němu přidal zbytek kouzelníků, do vzduchu vzlétly krvavě zbarvené kletby, doprovázené hlasitými výkřiky.

"Tohle není žádná spravedlnost," pronesla polohlasně.

Zahleděla se Meningovi do očí. Její slova měla svou váhu, poznala mu to ve výrazu. Moc dobře věděl, že takhle se dobro nechová. Pokud chtěli spravedlnost, rozhodně by se neměli mstít, ale jednat čestně, ne jako Smrtijedi. Teď mezi nimi nebyl rozdíl. Chovají se stejně. Tak proč ty kecy?!

***

"Taktak jsem vyvázla," prolomila ticho v místnosti Belatrix.

"Jak to myslíš?! Taktak?" chtěl vědět Sawyer.

"Víš, seběhlo se to hrozně rychle. Spravedlnost jsme poráželi, ale jen do chvíle, kdy si nepřivolali posily. Potom se to zvrtlo. Stihla jsem utéct dostatečně daleko, ale…"

"Ale?" zeptal se okamžitě.

Bella jen smutně zakroutila hlavou: "Víš, jde o Victorii…"

"Tak, sakra, mluv přece!" dožadoval se plného vysvětlení.

"Nevím, co s ní je, ale Potter něco žvanil o hranici, myslím si, že je upálí. Chystají s celým tím jejich paklem nějakou levárnu."

John na ní vytřeštil oči, byl naprosto konsternován tím, co slyšel. Byl to však prchavý okamžik, poté ho naplnila vlna vzteku smíšená se zlostí. "Dělej, jdeme!"

"Kam, sakra?!"

"Dostaneme je odtamtud, mám plán."

"Zbláznil ses? Je jich moc," křikla po něm Bella a chytla ho za paži. "Stůj, k čertu! Copak se chceš nechat zabít? Mysli, přece! Nemáme proti nim šanci…"

Sawyer se po ní ohlédl. "Máme, když do boje zapojíme Pána…"

***

Oči upoutala k nebi. Nechtěla se dívat na osoby pod sebou. Ovládl jí třas. Vlál jemný vítr, okolí bylo zbarvené do ruda, všude byl cítit kouř a spálené lidské maso. Snažila se uklidnit.

Potter se k nim otočil čelem, pozvedl svou hůlku a zamumlal stará latinská slova. Z hrotu dřeva vylétl jeden ohromný plamen, zapálil okamžitě celou hranici. Oheň se šířil rychle, jeho sílu doprovázelo skandování kouzelníků: "Spravedlnost!"

Křik osob pálících se na hranicích v jejich chórovém řevu zanikal. Nikdo neslyšel bolest, která se jim drala z hrdel.

Victorie vyděšeně sledovala šířící se plameny. Ještě se jí nedotýkaly, přesto však cítila příšerný žár. Kroutila se, všelijak se snažila dostat pryč od ohně. Čím víc se však kroutila, tím víc se jí kouzelné provazy zařezávaly do kůže. Brzy však tupou bolest přestala vnímat, plíce měla plné kouře a zachvátil ji dusivý kašel. Z očí jí tekly proudem slzy.

Pohlédla napravo, tam kde by měl být Dufry. Neměl takové štěstí jako ona. Plameny ho dávno pohltily, olizovaly mu obličej. Ústa měl otevřené dokořán, avšak žádný zvuk nevydával. Byl už dávno mrtvý.

Pocítila malátnost a naprosté vyčerpání. Víčka jí klesla.

Z mrákot ji probrala palčivá bolest na chodidlech, plameny se dostaly až k ní. Dusila v sobě výkřiky. Jak moc chtěla řvát! Dostat ze sebe veškerá příkoří, které nyní zakusila. Víčka měla křečovitě semknutá a obličej zkřivený bolestí. Ronila slzy, nedokázaly však sklouznout po umouněné tváři, vypařily se.

Ať už to skončí. Poslední přání, které jí vyvstalo v zastřené mysli.

Vlna chladu projela jejím tělem. Umírám snad? Žár ustal. Další záchvěv chladu. Unaveně rozlepila víčka. Zamžourala do kouře. Prudce se rozkašlala. Cítila, jak se svazující kouzlo, obepínající její tělo pomalu uvolňuje. Nohy se jí podlomily v kolenou, ale kdosi její pád zastavil. Roztřásla se, chodidla ji bolela.

"Už je dobře," šeptal jí kdosi do ucha. "Je po všem," nepřestával ji utěšovat. Ona ho však vůbec nevnímala, upadla do hlubokého bezvědomí.

"Jak je na tom, Johne?" křikla po něm Belatrix.

Sawyer vzhlédl od zuboženého těla: "Má rozsáhlé popáleniny, ale nic s čím bych si neporadil."

"Přemísti se s ní odsud, zvládneme to!"

John pozdvihl hůlku a za hlasitého prásk, se přemístil pryč.

"Tak se znovu setkáváme," protáhl líně Pán Zla.

"Málem jsem se nedočkal. Copak, stýskalo se ti, slizoune?" zaskřípal zuby Potter. Znovu proti sobě stáli největší sokové téhle doby. Tentokrát, však byly jejich síly vyrovnané.

Voldemort se jen šíleně zasmál. "Myslíš si, že mě dokážeš porazit? Jsi blázen, zemřeš stejně jako tvůj ubohý otec a matka!"

"Dokážu tě porazit, Tome!"
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Cassie Cassie | 31. července 2009 v 8:55 | Reagovat

Wow, já nemám slov (opět). Kapitola jse úžasná, s tou hranicí je to novinka... Napiš prosím pokračování co nejdřív...Díkes :-)

2 P@paja P@paja | 31. července 2009 v 20:08 | Reagovat

Cassie, vřelé díky, netuším, jak to budu s další kapitolou stíhat, ale snad během následujícího týdne bych měla mít hotové pokračování :D A pevně věřím, že to bude stát za to...

3 Cassie Cassie | 3. srpna 2009 v 14:26 | Reagovat

To já taky, ale nepochybuju o tom, že to bude briliantní jako vždy :-)

4 Annah Annah | E-mail | Web | 5. srpna 2009 v 10:54 | Reagovat

Božííí,,,nemám slov....dalšíííí pls..píšeš úžasně

5 Kris Kris | Web | 7. srpna 2009 v 15:24 | Reagovat

Super! A tohle se jako dělá? Takhle nás napínat!

6 P@paja P@paja | 12. srpna 2009 v 20:39 | Reagovat

Holky, díky za podporu a chválu, část pokračování je na světě, ale jetě potřebuje pár úprav :D Takže, vydržte :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama