12. Říkám ne!

23. dubna 2009 v 19:27 | P@paja |  Předem prohraná bitva
Nečekaně!


Nová kapitola, přátelé.

Jen tak mimochodem, byla hotová už asi dva týdny, jenže ji měla má sestřička v notebooku a jaksi mi ji nedokázala poslat. No, i to se stává. xD

Takže přeji příjemný prožitek.

Breaking Benjamin - Breath
12. Říkám ne!

Prudce ho od sebe odstrčila.

John nechápavě zamrkal. Díval se jako ublížené štěně, kterému právě odebraly hračku.

Jestliže předtím byla naštvaná, tak v tuto chvíli doslova běsnila. Oči zúžila do úzkých štěrbin.

Zhluboka oddechovala. Nevšímala si jeho ublíženého výrazu, cítila jen zlost.

"Ty jedno úchylný prase," prskla. "Jak si jen dovoluješ mě líbat!"

"Tak jak jinak sem ti měl zavřít pusu?" zeptal se nevinně. "Snažím se ti pomoct a ty jen v jednom kuse ječíš, začínám toho mít po krk, buď se uklidni, nebo přísahám, že tě budu nucen svalit do peřin a použít tvrdší metodu, než jen líbání!" řekl důrazně.

Povytáhla obočí, jakoby si stále nebyla jistá tím, co slyšela. "Jak že?"

"Slyšela si dobře," řekl jen a po rtech mu přeběhl lišácký úsměv.

"Opovaž se!" Varovala ho, ale příliš výhružně to neznělo. Pro jistotu o krok couvla.

On se přibližoval. V očích mu jiskřilo.

"Sawyere, stůj!"

Šel však stále k ní, vůbec nebral její varování vážně. Copak on někdy někoho poslouchal?

Ona naopak couvala. Zrychleně dýchala. Nasucho polkla.

"Už ani krok!" poručila.

"Jinak?" otázal se dlouze.

A dost, nenechám se zastrašovat. Tímhle tupcem už vůbec ne!

Vyděšený výraz vystřídala kamenná tvář. Byl to kratičký moment. Sawyera to sice zastavilo, ale až tak přesvědčen nebyl. Věděl dobře, že jako Smrtijedka má tyhle zastrašovací finty nacvičené.

"Drž se ode mě dál nebo špatně skončíš," vyhrožovala.

John se ušklíbl. "Prosím tě, nemáš ani hůlku a pochybuju, že ses za dobu strávenou v lapáku, naučila Jiu Jitsu," pronesl ironicky.

"Abys nebyl překvapenej," oplatila mu.

Unaveně se protáhl. "Na tohle nemám čas," řekl a bez dalších slov okolo ní prošel a zmizel ve své ložnici.

Victorie stála jako opařená. Sice si přála, aby jí dal pokoj, ale tím, že odešel, ji naštval mnohem víc.

Popuzeně pohodila hlavou. Rozhodla se najít Twix a tu hůlku z ní vymlátit. V tomhle baráku nehodlá zůstat už ani o minutu déle.

Sešla schodiště a vydala se rovnou k pokojům v zadní části domu. Postupně prošla několik pokojů, než našla ten pravý.

Skřítka klidně spala zachumlaná v peřinách. Victorie se k ní potichu přikradla. Chňapla po peřině a prudce ji strhla dolů. Twix vyjekla, ale Smrtijedka ji jednou silnou ranou do obličeje umlčela. "Drž zobák," zasyčela hrozivě.

Twix vytřeštila své žluté oči do tmy, takže vypadaly jako dva tenisové míčky. Krčila se na posteli a kryla se rukama, očekávajíc další útok. Victorie se zlomyslně zasmála. "Můžu tě toho všeho ušetřit, pokud mi dáš mou hůlku," pronesla.

"Můj pán mě zachrání," zakňourala skoro neslyšně.

Victorie se znovu rozesmála. "Tvůj pán spí jako dřevo nahoře v pokoji," řekla klidně. "Nikdo tě nezachrání…"

***

John se převaloval z jednoho boku na druhý. Nedokázal usnout, byl příliš vytočený. Chvíli jen tak ležel, než ze zdola uslyšel jakýsi tlumený hluk. Znělo to jako by někdo něčím mlátil do zdi. "Co to má, sakra, znamenat?" Vymotal se z přikrývky. Prošel chodbou a sešel schodiště. V obýváku se rozhlédl, aby zjistil, odkud se ten hluk ozývá.

Že by Twix stěhovala nábytek?

Vydal se tedy k pokojům. S každým dalším krokem, byly tyto zvuky hlasitější, ale až teprve u dveří byl slyšet i tlumený křik. Otevřel dveře a spatřil Victorii, jak tluče skřítkou o zeď. Vzedmula se v něm vlna vzteku. "Ty ženská bláznivá, co mi ničíš zaměstnance!"

Jakmile skřítka uslyšela pánův hlas, vztekle Victorii kousla do ruky. Smrtijedka sykla bolestí, uvolnila stisk okolo skřítčina krku, a ta se v okamžiku přemístila pryč.

"K ďasu!"

John k ní okamžitě přidupal, chytl ji za zápěstí a přitáhl k sobě. "Seš blázen? Co tě to pro Pána Zla popadlo?" otázal se.

"Nech mě!" řekla a snažila se z jeho sevření vymanit. On ji však sevřel ještě pevněji. "Sakra, to bolí, pusť mě!"

"To máš pravdu, bolet to taky má," řekl. "Seš praštěná, blbá nebo navedená? Co ti, k čertu, Twix udělala?" nepřestával se vyptávat.

Povytáhla obočí. "Jo, ty nevíš?" protáhla. "Tak jedním z důvodů je třeba fakt, že ta špinavá cuchta, má stále mou hůlku. A vůbec, co je ti potom? Můžu si mlátit, koho budu chtít a dej ze mě ty pracky pryč!" prskala a začala se s ním prát.

John ji však jedním přehmátnutím rukou uvěznil do "svěrací kazajky", takže se nemohla vůbec pohnout. Byla k němu otočená zády, neviděl jí do obličeje, přesto si byl jistý, že se dívá nenávistně. Nesnášela bezmoc, a to on dobře věděl.

Chvíli tam tak stáli, než se konečně přestala cukat. "Tak už ses uklidnila?" zeptal se.

"Ne!" štěkla. "Čekám na moment, kdy trochu povolíš, a já ti budu moct rozmlátit ksicht o protější stěnu."

Sawyer se uculil. "Ty dokážeš být vždycky tak něžná," pronesl ironicky.

"Nápodobně," rýpla si.

Po dalších pár minutách se znovu zeptala: "A kdy mě jako hodláš pustit?"

Opřel si bradu o její rameno. "Nějak se mi nechce tě pouštět, je mi s tebou příjemně," na důkaz svých slov, si ji ještě více přitáhl k sobě.

Protočila panenky. "No, mě je s tebou taky náramně," protáhla nevzrušeně. "Sakra, nelep se tak na mě! Co si myslíš, že se ti vrhnu kolem krku a všechno bude jako dřív?" Věděla, že mu tímhle ubližovala. Nebyl jí lhostejný, sama ho měla také stále ráda, ale copak by to mohlo fungovat? Potom všem?

"Victorie proč se pořád bráníš? Mám tě rád a udělal bych cokoli, abys mi zase začala věřit."

"Okey, tak mi můžeš přinést hůlku," řekla okamžitě.

Na chvilku se zarazil. "Já jsem to myslel vážně."

"To já taky," řekla a vymanila se z jeho sevření, zadívala se mu do očí. "Víš, jakej je problém všech chlapů?" zeptala se.

"No, praštěný ženský, který musej dobývat," odpověděl prostě.

Znovu protočila panenky. "Že se vůbec namáhám!" zkonstatovala.

Nastavila ruku. On povytáhl nechápavě obočí.

"Dáš mi tu hůlku nebo to zas byly jen trapný kecy?"

Sawyer se jen sladce uculil. "Můžeš hádat třikrát," oplatil jí.

Podrážděně si odfrkla.

Proč jen jí pořád musí vytáčet? Copak si neumí najít jiný zdroj zábavy?

Už to nehodlala dál snášet. Prošla okolo něj, jako by byl vzduch. Vyšla ven z pokoje. Vydala se směrem ke vchodovým dveřím. Sledoval ji. Vzala za kliku.

"Kam si myslíš, že jdeš?" ozvalo se za ní.

"To tebe nemusí zajímat," řekla a prudce otevřela dveře. Vyšla do chladné noci. Foukal silnější vítr, takže jí vlasy létaly všemi směry.

"Počkej, sakra," volal za ní Sawyer.

Nevnímala ho. Rázným krokem si to štrádovala po chodníku. Sice ještě nebyla úplně fit, ale dokázala aspoň v kuse jít, bez zastavení. Neměla tušení, kam půjde nebo, co bude dělat. Věděla však jedno, s tím nadrženým tupcem, nezůstane pod jednou střechou. To se radši nechá vysát upírem.

"Dej mi pokoj a hleď si svýho!" poručila, když ji stále sledoval.

"Nemůžu tě nechat bez dozoru, nemáš kam jít a mimo to, jde po tobě pořád Spravedlnost. Nevím, na co si to hraješ, ale hodně riskuješ. Nemáš hůlku, zapomněla si?" připomněl jí.

"Jdu si taky nějakou sehnat, když mi ji ty nechceš vrátit," prskla.

"Jistě ve tři ráno, jsou všechny obchody s hůlkami otevřený. Stejně ti žádná nebude sedět, copak ti to vězení vysálo mozek?"

"Co to meleš a jak se vůbec opovažuješ?" syčela.

"Pravidlo odcizených hůlek, Vicky," broukl.

"Prosím tě, kdo říká, že tu hůlku budu kupovat?" nahodila posměšný tón.

Sawyer párkrát zamrkal. "Ty jako chceš ten obchod vykrást?"

"No, sice ti to došlo pozdě, ale přece. Bravo, Johňásku," pogratulovala mu.

"Ne, beru to zpět, vězení ti ten mozek nevysálo, ty už totiž dávno žádnej nemáš! Copak si se dočista zbláznila?"

Smrtijedka se na místě zastavila. Sawyer se po několika dalších krocích také zastavil a otočil se na ni.

Probodávala ho vražedným pohledem a pak spustila: "Tak já žádnej mozek nemám? A co mám podle tebe dělat? Ty mi hůlku nevrátíš, a já odmítám zůstat neozbrojená. Takže si nech ty svý debilní žvásty a laskavě si dej odpal!"

Stiskl ruku v pěst, aby ovládl nutkání ji na místě uškrtit.

Prudce se otočila (přitom ho nezapomněla švihnout vlasy do obličeje) a odkráčela s grácií pryč.

Pozvedl oči k nebi a prosil všechny svaté o trochu trpělivosti. Nemůže jí dovolit udělat takovou kravinu. Pozvedl proto hůlku a vyslal na ni svazovací kletbu. Netrvalo to ani pět vteřin a milá Victorie se válela na chodníku naprosto bezmocná. Supěla zlostí.

"Vidíš? Pro jakéhokoliv kouzelníka jsi tak snadný cíl. Kdy se konečně odnaučíš být tak zbrklá?" zeptal se, dřepějíc hned vedle ní.

"Já tě tak nesnáším," prskala.

"Taky tě miluju, broučku," pronesl líbezně a vzal ji do náruče. "Jednou mi za to poděkuješ," dodal ještě a pak se i se svým nákladem přemístil zpět do domu.

***

Uběhlo pár týdnů. Victorie se rozhodla Sawyera naprosto ignorovat. Od onoho večera s ním nepromluvila jediné slovo. Byla v domě často sama, protože on stále někam chodil. Bylo jí to upřímně jedno. Sama se dávala do kupy. Záda se jí zahojila, po šlehancích zůstaly jen nepatrné jizvy. I fyzicky se cítila lépe. Přibrala na váze a začala zase každý den pravidelně cvičit. Byla už zase ve formě.

Zrovna si dávala na talíř snídani, když zazvonil zvonek.

Sem přece nikdo nechodí?

"Twix?" zvolala.

"Ano?" ozvalo se v okamžiku.

"Dojdi otevřít!" poručila.

"Samozřejmě, má paní," odpověděla a jako poslušný pejsek došla otevřít dveře.
V okamžiku se ozval řev, skřítka ječela jako by ji na nože brali. Victorie se zděsila.

Musím se zdekovat!

Než však stačila udělat krok, dveře od kuchyně se rozrazily.

"Copak se mravy v týhle domácnosti zhoršily natolik, že mi musí chodit otevírat taková napodobenina života?" stěžovala si nově příchozí.

"B-B-Belatrix?" vykoktala ze sebe nevěřícně. "Co tady, k čertu, děláš?"

"Taky tě ráda vidím," uculila se Smrtijedka. Sundala si cestovní plášť a přisedla si k ní na barovou židličku.

"Mohla si mi dát vědět předem, málem sem se zbláznila," vyčítala jí.

Bela se na ni zazubila. "To je můj styl, ale máš pravdu, měla sem dát vědět. Měla jsi strach, co? John, ti pořád ještě nevrátil hůlku?" zeptala se.

"Nevrátil," povzdechla si. "Je to pěknej mizera, mám ho po krk," stěžovala si.

"Chápu tě," podotkla Bela a usrkla si připravené kávy. "Chybíš nám všem, hlavně Pánovi, už se po tobě dost ptá. To je taky důvod proč sem tady. Musíš mu dát vzpomínky, chce vidět, jak ten žalář vypadá."

"Vím, Sawyer mi to říkal, lahvičky mám připravený, můžeš mu je zanést," řekla sklesle.

"Co je s tebou," zeptala se starostlivě, až to Victorii překvapilo. I když byly dobré přítelkyně, Belatrix
málokdy dávala najevo city.

"To je tímhle barákem. Nudím se tady, už sem se zotavila a chci zpět do akce, do svého původního života, tohle žabaření mě zabíjí," řekla úzkostlivě.

"Ani nevíš, jak ti rozumím," pronesla Belatrix soucitně a pak se její výraz roztáhl do úšklebku.

"Dlouho už si zoufat nebudeš, mám pro tebe totiž práci."

"Práci?"

"Přesně tak," dodala Bela.

"A o co by šlo?"

Belatrix si jen ve výmluvném gestu přejela ukazováčkem po krku.

"Vražda?" optala se Victorie.

"Přesně tak. Je to trošku větší zakázka, Pán potřebuje zabít celou rodinu. Podrobný informace ti ještě dodám. Jo, málem bych zapomněla, něco pro tebe mám, to abys tu prácičku mohla províst" řekla Smrtijedka a začala ve svém malém kufříku něco hledat.

Victorie povytáhla obočí. "Že by dárek?"

"I tak se to dá nazvat, ale neděkuj mi, posílá ti to Pán, nechal ji vyrobit speciálně pro tebe."
Bela položila na bar pult podlouhlou krabičku ovázanou černozelenou mašlí. Victorie ji jedním rychlým pohybem otevřela. Ležela v ní nová hůlka. Byla z temně černého dřeva. Okolo rukojeti se vlnil stočený drak.

"Dokonalejší, má snad jen Pán," pronesla trochu závistivě Bela. "Vevnitř máš kus dračího srdce, pěkně blbě se shání, tak na ni dávej pozor," upozornila.

Victorie se zmohla jen na pouhé: "Eh?"

"Copak něco se ti nezdá?"

"No, čím jsem si takovej dárek zasloužila? Vždyť sem všechno zvorala!" nechápala.

"Nejspíš má pro tebe Pán trochu slabost," řekla jednoduše. "A vůbec není to jedno?"

Victorie se jen ušklíbla. "Chybělas mi," řekla s úsměvem.

Bela zvedla ruce od šálku kávy, nahnula se a objala svou dlouholetou přítelkyni. "Ty mě taky, ani nevíš, jaká tady bez tebe byla nuda," řekla, pak se zase rychle odtáhla a nasadila zpět svůj nekompromisní výraz.

Kopla do sebe zbytek kávy. "Asi už půjdu, než se tady úplně znemožním," prohodila a zvedala se k odchodu.

"Tak brzo?" divila se.

"No, mám ještě něco zařizovat, tak nezapomeň na tu akci."

Obě Smrtijedky prošly kuchyní až ke vchodovým dveřím.

"Ještě ti donesu ty lahvičky," řekla Victorie.

"Doneseš?" divila se Bela. "Použij hůlku, už se chováš jako mudla," podotkla.

"Nějak sem si na ni odvykla," přiznala, pak máchla černým dřívkem a za okamžik v rukou třímala stříbrně zářící lahvičky se vzpomínkami.

"Tu máš, já už s nimi nechci nic mít," řekla a vrazila je své kolegyni do rukou.

"Muselo to být peklo, že?"

"Lepší nevzpomínat," prohodila sklesle.

"To přejde, uvidíš, jako já přežila Azkaban, ty přežiješ tohle."

Victorie se jen usmála, otevřela dveře a nechala projít Belu.

"Tak se měj," mávla rukou Belatrix.

"Ty taky a pozdravuj ostatní."

Bela v gestu ležérně zasalutovala, pak odkráčela na kraj chodníku, kde se přemístila.

Victorie zaklapla dveře, překročila skřítku a vydala se dojíst svou snídani.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ms.DeJA Vu Ms.DeJA Vu | Web | 23. dubna 2009 v 19:41 | Reagovat

Ahoj :) Na tvojom blogu som prvý krát, ale táto kapitola sa mi nejako tak páči :D tak idem čítať od prvej :D ja sama píšem tiež, ale no.. :D nemôžem povedať, žeby som na to mala talent :D. raz možno niečo svoje pridám :D no ale ja sa idem pustiť do čítania ;)

2 P@paja P@paja | 24. dubna 2009 v 10:37 | Reagovat

xD No, tak sem ráda, že si se nadchnula pro mou povídku. I tak se mrknu na tvoje dílka a nechám komentář:)  

3 Kris Kris | Web | 24. dubna 2009 v 16:45 | Reagovat

Super!
Ta holka je fakt šílená. Nemám slov. Ale z Bellou si nezadá, ta je taky... No jo, vrána k vráně sedá, co?
Jo, jo. Krásná kapšča.

4 P@paja P@paja | 28. dubna 2009 v 18:35 | Reagovat

Kris, děkuju mockrát... Chtěla jsem, aby působily šíleně a to se mi povedlo, takže jupié :D

5 Cassie Cassie | 29. dubna 2009 v 16:03 | Reagovat

Víte, co je peklo? Když vidíte, že na jednom z vašich nejoblíbenějších blogů je další kapitola vaší oblíbené povídky a nemůžete si ji přečíst, protože nestíháte... Takže čítám až dneska a v odhadech jsem se nezmýlila, je stejně super jako vždycky. Papa...:)

6 P@paja P@paja | 7. května 2009 v 15:36 | Reagovat

Cassie, k tomu můžu dotat jen lol a díky xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama