11. Dráha zločince

28. března 2009 v 11:52 | P@paja |  Předem prohraná bitva
Zduřex neboli servus vespolek,


Dneska vás mile potěším novým přírůstkem k povídce. Opravdu sem se činila, přes noc sem to napsala. Skončila sem někdy ve tři ráno? Ano, ve tři ráno a jsem pěkně nedospalá a můžete za to vy! xD

P@py, seš vážně borec. Děkujem za takovou oběť. :D

No co? Když mě nikdo nepochválí, udělám to sama. xD

Jinak přeji krásný počtení a komentujte.

Hasta la vista.

The Veronicas - Untouched
11. Dráha zločince

To okolní ticho jí začalo vadit.

Prohrábla si vlasy. "K čertu s ním," brblala si tiše pro sebe.

Ať si dělá, co chce...

Odbelhala se do kuchyně. Rozsvítila světlo. Všimla si novin válejících se na podlaze. Sebrala je. Očima přelétla obrovský nadpis. ´Smrtijedi řádili!´

Pche, to určitě. Neřádili víc než Spravedlnost. Jak může bejt společnost tak příšerně tupá? Copak jsou všichni totálně zabedněný?

Nabroušeně s nimi zase mrskla o zem. Usedla na barovou židličku. Složila ruce na bar pult a podepřela si hlavu. Poklepávala ukazováčkem do desky pultu, v hlavě jí přitom vznikal guláš.

Začaly se jí vracet obrazy. Věci, které se staly, vzpomínky na hrůzy, které prožila. Bála se budoucnosti. Jak černá asi bude? Z přemýšlení ji vyrušilo vrznutí dveří.

Vždyť by tady nikdo neměl být!

Popadla první věc, která ji přišla pod ruku. Heh, nůž na drcení ledu. Hbitě se otočila s napřaženou zbraní v ruce. Udivila se když nikoho neviděla, pak očima sjela trochu níž...

Skřítka? Tak o tomhle se mi Sawyer zapomněl zmínit.

Svěsila ruce podél těla.

Vážně už mi trošku hrabe. Potřebuju dovolenou, tečou mi nervy.

"Přejete si něco paní?" zeptala se skřehotavým hlasem.

"Eh," škrábala se ve hlasech, připadala si trochu hloupě. "Udělej mi něco k jídlu a pak mi připrav lázeň." rozhodla se nakonec.

"Jak si přejete, má paní," zasalutovala a poslušně odběhla plnit rozkazy.

Victorie osaměla. V ruce stále svírala nůž na led. Jak jen se její život změnil. Musela být stále ve střehu. Kdykoliv by ji někdo mohl napadnout. Ač si to nechtěla přiznat, žila ve strachu. Stále musela čelit útokům nebo je sama začínala. Už si ani nepamatovala, kdy si naposledy jen tak někam vyrazila. Stále jen mise. Rozsévání smrti a strachu. Svět se zbláznil...

Povzdychla si.

"Má paní?" optala se skřítka nejistě.

Victorie se po ní ohlédla s povytaženým obočím. "Ano?"

"Lázeň je hotová," řekla. "Přejete si ještě něco jiného?"

"Ne, díky," zakroutila hlavou. Skřítka se poklonila a chystala se odejít, ale Victorie ji zastavila. "Jak se vlastně jmenuješ?" optala se.

Skřítka radostně nastražila uši, nejspíš ji potěšilo, že se o ni někdo zajímá. "Twix," odpověděla a oči jí zářily.

"A jak dlouho tě Sawyer vlastní? Když sem s ním ještě žila, neměl žádnou skřítku."

"Bude to rok, má paní, ale pan Sawyer je moc šlechetný člověk, nechová se k Twix špatně. Twix ho má ráda," zaskřehotala.

Victorie si ji se zájmem prohlížela. Sice neměla domácí skřítky příliš v lásce, avšak téhle maličké jí něco zaujalo. Dokonce měla ušitou pěknou pracovní uniformu. Měla žluté zářivé oči a na skřítka až moc vlídnou tvář. Victorie skřítky spíš vůbec nechápala, připadali jí slabí a neschopní dělat věci po svém. Stále jen otrocky někoho poslouchat. Neviděla v tom nic osobitého...

"Je vidět, že se o tebe Sawyer dobře stará." Lišácky se usmála. Něco ji napadlo.

"Twix, mohla bys mi po koupeli udělat masáž, prosím?" zeptala se líbezným tónem. Hodlala si tohle domácí zvíře pěkně omotat kolem prstu.

Skřítka se ošila. Chvilku zaraženě zkoumala vyleštěné parkety, než konečně odpověděla. "Ano, moc ráda vám udělám pohodlí," pípla.

Hm, Sawyer je sice gentleman, ale skřítky o práci zřejmě neprosí a to je mé plus. "Výborně, mockrát ti za tvé služby děkuji. Až budu hotová, zavolám na tebe, dobře?"

Skřítka kývla na souhlas a pak se sama nabídla. "Nepotřebovala byste pomoci dostat se do koupelny? Pan Sawyer říkal, že vám mám pomáhat."

Victorie se jen usmála. Skřítka to vzala jako souhlas, přistoupila k ní, chytla ji za ruku a jedním lusknutím prstů se s ní přemístila do koupelny. Victorii se z toho obrovského množství páry zamotala hlava. V koupelně panovalo krásné přítmí a hořící svíčky tomu všemu dodávaly správnou relaxační atmosféru. Twix jí pomohla dostat se z oblečení a pak následně do prostorné vany.

Smrtijedka slastně přivřela víčka. Uvelebila se ve vaně. Tohle je přesně to, co potřebovala. Klid a teplo vany. Twix dvakrát hlasitě tleskla a koupelnou se rozlila příjemná melodie irských písní. Skřítka si přišoupla k vaně stoličku a začala jí pročesávat vlasy zdobeným kartáčem.

Victorie očima sledovala plamen svíčky, mírně ji hypnotizoval. Pohledem zabrouzdala až na své levé zápěstí, kde se jasně rýsovalo její znamení zla. Mokrá kůže se leskla pod světlem svíčky. Černě vytetovaný had působil divoce, někdy vypadal jako živý. Znamení se jí líbilo, zřejmě asi jediná věc, kterou si na své práci oblíbila. Občas litovala, že se k Voldermortovi přidala. Bylo to zvláštní, cítila k němu zášť a nenávist, ale svým způsobem i úctu a souznění. Hnala ji pomsta a o tom Pán věděl vše.

Vrátila se zpět do reality, otevřela oči. Twix stále pročesávala její vlasy a přitom si pobrukovala do rytmu písní.

Celkem by mě zajímalo, kde ji Sawyer splašil. Něco podobnýho by se mi doma hodilo.

"Twix?" zeptala se autoritativně.

"Ano, má paní?" zaskřehotala skřítka.

Victorie se ušklíbla. "Mohla bys mi vyprávět o svém dětství? Popravdě o zvyklostech domácích skřítků toho vím jen pomálu."

"Samozřejmě," zastříhala ušima a dala se do vyprávění. Victorie ze začátku poslouchala, ale pak vypustila a nechala skřítku žvatlat o rodinných tradicích a jejím životě. Nic nudnějšího snad neslyšela. Kdyby skřítka nešvihala rukama kolem sebe, jak se vžívala do příběhu, nejspíš by usnula. Když skončila, Victorie se ještě zeptala na pár věcí, aby u skřítky zaujala místo pozorného posluchače.

"A kam vlastně pan Sawyer dnes večer odešel?" zeptala se z ničeho nic.

A skřítka, aniž by přemýšlela, automaticky opověděla: "Pan Sawyer šel vyřídit jednu záležitost týkající se vás a paní Belatrix," odpapouškovala a až pozdě si uvědomila, že o tomhle měla zakázáno mluvit. S hrůzou v očích upustila zdobený hřeben na zem.

Victorie se jen potutelně usmála.

Stálo to za ty nekonečný žvásty...

Chvíli trvalo, než se Twix vzpamatovala a znovu ji začala česat.

"To už stačí! Dones mi nějaké mé oblečení a mou hůlku," poručila.

Poslušně přikývla a zmizela. Po chvilce se vrátila s hromadou oblečení v rukou. Victorie prošla horou svého oblečení, než našla, co chtěla. Natáhla se do kožených kalhot a následně do bílého trička s hlubokým výstřihem. Podrážděně sykla, když zavadila látkou o nezahojená záda.

"Ještě hůlku," nastavila dlaň.

Skřítka však zůstala nečinně stát.

Victorie pozvedla jedno obočí. "Twix! Slyšíš? Tu hůlku!" zdůraznila.

Nic.

"Tak bude to!" prskla.

Skřítka jen zakoulela očima a pak vzdorovitě křikla: "Vy mi nemáte, co poroučet! Pan Sawyer říkal, že vám tu hůlku dát nesmím a můj pán je on a ne vy!"

"Na tyhle výlevy nemám čas, naval tu hůlku!" přikázala. Twix však dále stála na místě a jen na ni hleděla žlutýma očima. "Nenuť mě k tomu, abych ti musela ublížit," pronesla otráveně.

Skřítka se jen posměšně uchechtla.

Tak tohle je moc. Nějaká ušmudlaná vlezdoprdelka mi tady bude odporovat!

Přistoupila ke skřítce. Nahnula se k ní obličejem. "Tak ty se mi směješ?" poznamenala děsivě.
Twix o pár kroků couvla, nejspíš se zalekla.

Správně, boj se, ty nevděčná mrňavá napodobenino života.

"Tak dáš mi to nebo tě budu muset mučit?" pronesla klidně.

Skřítka vzdorovitě vystrčila bradu. "Zůstanu pánovi věrná a nezradím ho."

"Tvoje mínus," řekla ledově. "Tak co bys radši? Uštipování prstů nebo lámaní končetin?" zeptala se, jakoby mluvila o počasí.

Twix se jen zakřenila. "Pan Sawyer mě začaroval obrannými kouzly, takže mi váš hloupý hněv nemůže ublížit. Pokud si budete ještě něco přát ráda vám vyhovím, pokud ne, jdu spát." S tím se přemístila pryč.

Kurva už!

Naštvaně kopla do stoličky u vany, která se při nárazu o protější stěnu rozmlátila na kousky. Nabroušeně vypochodovala z koupelny. Vrazila do své ložnice, kde na ni čekalo připravené jídlo.

Praštila sebou o postel.

Tohle mi Sawyer zaplatí. Těš se zmetku, se mnou si ještě užiješ.

K nosu jí zavála vůně čerstvě upečeného jablečného závinu. Slastně natáhla. Jako na povel se ozval její žaludek. Sedla si tedy na postel a s chutí se zakousla do křupavého těsta. Přivřela oči, konečně se trochu uklidnila. Dojedla zbytek, zapila to sklenkou vody. Vysvlékla si kalhoty a zalezla do peřin.

Hodiny odbily půlnoc. Nevrle se převalila na druhý bok.





Sawyer znovu mocně upil ze skleničky. Přitom sykl na Daga, který si prudce stoupl, když kolem něj prošel přiopilý kouzelník. Pes se uklidnil, poslušně si znovu lehl na zem lokálu a bedlivě střežil okolí. Sawyer upřel svou pozornost na dvě osoby, sedící naproti němu.

"Bell, kolikrát sem ti říkal, aby ses od Spravedlnosti držela dál?" promluvil po chvilce ticha.

"A kolikrát sem ti říkala, abys mi neříkal jménem, je na mě vypsaná odměna, zapomněl si?" připomněla mu.

"Snad se nebojíš?" zeptal se provokativně a znovu se napil.

"Já? Nikdy," ucedila na oplátku.

Po chvíli ticha se znovu ozval Sawyer. "Jak to vlastně šlape u Pána, dlouho jsem neobdržel žádnou zprávu."

"No, jde to od desíti k pěti," podotkla sklesle a popotáhla z cigarety. "Spravedlnost po nás jde a mučí každého, koho chytí. Naši lidé sice vzdorují, ale jak sám víš, málokdo to vydrží dlouho. I tvoje milovaná to schytala," rýpla si.

"Tu sem netahej," zavrčel.

"A jak se vůbec má?" zeptala se pro změnu Narcisa.

Sawyere na ni pohlédl, rázem si uvědomil, jak za tu dobu zestárla, sice byla stále půvabná, ale její oči byly strhané a už v nich neplál takový ten zápal do života.

"Není na tom nejlépe, sice se ji snažím dát dohromady, ale už mi nevěří, tak jako kdysi," povzdechl si.

"A ty se jí divíš?" prskla Belatrix popuzeně. "Byla by mudla, kdyby ti věřila, potom co si ji nechal ve štychu."

"Budeš ji, ale muset rychle uzdravit. Pán ji chce co nejdřív vidět a dozvědět se všechny podrobnosti o tom vězení. Máme tam hodně lidí, Johne, čím dřív budeme vše vědět, tím líp," vložila se do toho Cissa.

"Já vím, já vím," přikývl. "Snažím se, ale je hrozně paličatá," postěžoval si.

"Jsi snad chlap, ne?" ucedila Bella, "A celkem kus, takže by si to s ní měl umět, nebo ti máme pomoct?" zeptala se provokativně.

Sawyer jen protočil panenky a radši si znovu přihnul.

"Tak milé dámy, asi vás opustím, musím ještě zařídit pár věcí. Bylo mi ctí." Mrknul na obě a pak se zvedl k odchodu.

"Měj se a pozdravuj Victorii," řekla mu Narcisa a letmo se usmála.

"Jo, a příště nepiš tak debilní vzkazy, kdo to má po tobě luštit?" pronesla jen tak mimo řeč Bella.

"Však vy jste hlavičky a nemohl sem psát nic určujícího, kdyby to někdo sledoval," řekl na
vysvětlenou.

Belatrix se jen ušklíbla a dál to nekomentovala. Na rozloučenou na něj jen kývla. Chvilku se za ním ještě dívala, než vyšel z lokálu a ztratil se jí z očí.

"Myslíš, že Victorii bude Pán mučit?" zeptala se Narcisa.

"Nemám ponětí, ale určitě se něco semele. Bude ji vyslýchat, a pokud něco prozradila, bude to mít o to horší."

"Vůbec jí její situaci nezávidím, ale může si za to sama, kdyby se nezcvokla do Sawyera, byla by pořád nejoblíbenější Smrtijedkou," řekla Cissa.

"Jasně, ale tebe to žere z toho důvodu, že si sama udělaná do Sawyera a ona ho klofla dřív, nemám pravdu, Cissy?" pochechtla se Bella.

"Ty cigára ti lezou na mozek, nemám pravdu, Belly?" oplatila jí stejnou mincí.

"Mě lhát můžeš, ale sobě nelži a přiznej si to. Si jako myslíš, že sem slepá, stačí se na tebe jen kouknout, když se na tebe podívá, celá se tetelíš."

"Ale prosím tě," protáhla dlouze.

"Jaký prosím tě, co ti zabili starýho, seš jak posedlá."

"Belatrix, nepřeháníš to trochu?"

"Odpovím ti, ani ne. Pravda bolí, no," rýpla si znovu.

"Tak a dost, nenechám se urážet," prskla nasupeně Cissa, prudce vstala a vyřítila se z lokálu.

Belatrix se jen ušklíbla. Naposledy s klidem popotáhla z cigarety a típla ji o desku stolu. Sama se pak zvedla a vydala se ven do toho příšernýho počasí.





Sawyer zaklel, když se přemístil do obýváku, promočil koberec po babičce.

Achjo, to tam musí tak chcát?

Shodil ze sebe cestovní plášť a vyšel schodiště. Dag si automaticky lehl před krb a usnul. Sawyer potichu prošel chodbou. Zastavil se u její ložnice. Chvíli přešlapoval. Nevěděl, jestli má vstoupit nebo ne. Už se natahoval po klice, když se dveře prudce otevřely a v nich stála jeho sladká Victorie.

Když si ji prohlídl blíže, už tak sladce nevypadala, v obličeji měla zuřivý výraz: Zabiju tě! Její vlasy vlály všemi směry a z očí šlehaly blesky. Nasucho polknul a couvl o krok zpět. Nahodil lehký úsměv, ale když se Victorie ještě více zamračila, úsměv ho rychle přešel.

Victorie supěla, rychle oddechovala a pak otevřela ústa: "Ty jeden mizero, jak se jen opovažuješ mi chodit na oči!" rozkřikla se.

"Drahoušku, stalo se něco?" zeptal se opatrně.

"Neříkej mi drahoušku, ty jeden odpornej bastarde! Necháš mě tu samotnou s tou blbou malou čubkou, která se mi opovážila odporovat a já ji ani nemohla řádně potrestat!" prskala dál.

"Broučku, ale vždyť je to jen pro tvoje dobro. Sám sem věděl, že by si chtěla vzít roha, nebo něco províst, musel sem si to nějak pojistit a Twix byla ovládaná kouzlem. Nikdy by nikomu nedokázala odporovat, zvlášť tobě ne," objasnil jí.

Victorie naprázdno otevřela ústa, zase je zavřela, jakoby jí došla slova, ale pak se znovu nadechla k mocnému odporu. "Jasný, ale kdyby tady na ten barák někdo zaútočil, tak sem tu jako tele na porážce, nemohla bych se bránit. Na to jsi nepomyslel, ty jeden nedozrálý trole!" napadávala ho dál.

Nepřestávala ho zasypávat jmény, o nichž si myslel, že by je nikdy nemohla mít ve svém slovníku. Chrlila na něj dál stížnosti a dokonce se zmínila o tom, že se jeho rodiče museli pářit s tříhlavým psem a stádem tlustých slimáků, když zplodili něco tak nemožného jako je on. Začala ho silně bolet hlava a ztrácel přehled o tom, jestli na něj křičí nebo už přestává dýchat, jelikož měnila barvu z jednoho odstínu do druhého.

Napadla ho jediná spásná věc, to co ji pokaždé umlčí. Z ničeho nic se k ní přiblížil a zrovna, když se nadechovala k dalšímu proslovu, políbil ji.




 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kris Kris | Web | 29. března 2009 v 11:05 | Reagovat

Chválím, chválím. Pěkná kapča, dokážu si silně představit, jak šílela. A takové "umlčení" by se mi taky líbilo.

2 P@paja P@paja | 31. března 2009 v 23:53 | Reagovat

Kris, díky za upřímnej komentář xD Moc mě potěšil :)

3 Cassie Cassie | Web | 5. dubna 2009 v 17:39 | Reagovat

Děkuju, děkuju moc za další kapču. Tolik jsem se na ni těšila... A souhlasím s Kris, to je stylové umlčení...:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama