9. Potřebuju pomoc

8. ledna 2009 v 18:19 | P@paja |  Předem prohraná bitva
Milý čtenáři (bacha na mě, dnes jsem hodně vážná xD),

kvůli konci prázdnin vkládám na zlešení nálady kapitolu k Bitvě.

Koho jsem potěšila?

Děkuju všem komentátorům i těm méně výřečným (tichým čtenářům). Vážím si vašich názorů a každý z nich mi dělá radost.

Tuhle kapitolu věnuji: Envy, Andy a Kris. Holky, děkuju.

Hlavně nezlobte (jen přiměřěně xD). Všeho moc škodí...
Massive Attack - Teardrop
9. Potřebuju pomoc

Mening ji popadl a prudce přitáhl k sobě. Její rameno lehce olízla tříštivá kletba. Chvíle nepozornosti a mohla být mrtvá.

Victorie byla schopná říct jen: "Proč?"

Mening ji stále svíral v náručí a díval se na ni. Uvědomila si to a vymanila se z jeho objetí.

Nechápavě na něj pohlédla a zvonu se zeptala: "Proč jsi to udělal?"

Na chvíli zaváhala, pak se ušklíbla a pronesla: "Díky za záchranu života, ale já ti takovou laskavost prokázat nemohu, Avada Kedavra."

Záblesk zeleného světla. Vytřeštěný výraz. Dutý zvuk dopadu mrtvého těla.

Victorie sebou vyděšeně škubla. Otevřela oči. Ležela na břiše ve vyhřátých peřinách, i přesto se třásla.

´Pitomá noční můra. Už se jich asi nikdy nezbavím.´

Chvíli jí trvalo než se zorientovala. První, co ji zaujalo, byla červená čísla budíku. Bylo krátce po půl páté. Semknula víčka, znovu uviděla vyděšenou Meningovu tvář.

´A dost! Zasloužil si to. Tak už mě laskavě neštvi!´

´Opravdu si myslíš, že máš právo rozhodovat o tom, kdo má žít- či nikoliv?´

´Samozřejmě, že ano, je to má práce!´

´Chabá výmluva.´

´Přestaň už! Já taky trpěla, vlastně pořád trpím!´

´To ti ale nedává právo, udělat to, co jsi udělala. Nemáš právo vzít člověku život, nikdo nemá. Pouze čas si ho vezme, nikdo další.´

´Proč se mnou pořád zabýváš? Jsem ztracený případ! Nestojím za tu námahu.´

´Každý se může změnit, pokud sám chce. Mimo to, máš výčitky, což znamená, že nejsi ztracená, pouze potřebuješ postrčit správným směrem.´

´A ty ten směr znáš?´

´Věř mi.´

Přitáhla si polštář blíže pod hlavu. Nasála příjemnou vůni. Velmi dobře věděla, komu tato vůně patřila. Až teď si uvědomila, že je téměř nahá. Peřinu měla lehce nad bedry. Na zádech ji studila hojivá mast a tenký saténový šátek. Rány po biči se začínaly zacelovat. Jizvy však zůstanou, pokaždé zůstanou. Ať už je vytvořily rány či neuvážlivé lidské skutky.

Pomalu se rozhlédla okolo, pamatovala si každý detail místnosti, nic se nezměnilo. V této posteli spala už tolikrát. Nedokázala by to spočítat. Cítila se tu v bezpečí jako nikde. Prožila zde nejhezčí okamžiky svého života. Ty časy jsou však nadobro pryč a je to její vina. Musí s tím žít.

Unaveně vzdychnula. Potřebuje dovolenou a pořádně dlouhou.

´ Snad mi pomůže.´

´Potom, co jsi mu provedla? Těžko.´

Ticho pokoje narušilo vrznutí dveří. Rychle zavřela oči. Bude dělat, že spí. Musí zjistit na čem je. Slyšela jeho kroky. Přistupoval blíže k posteli a podle cinkotu skla, odhadla, že nese podnos s jídlem. Odložil ho na noční stolek.

Poté nastalo ticho.

Cítila na sobě jeho pohled. Pozoroval ji. Klidně spala, pravidelně oddechovala. Sám se divil, jak to všechno mohlo její křehké tělo zvládnout. Tolik ran, pohmožděnin, popálenin a zlomenin. Ošetření mu trvalo celou noc. Ve skrytu duše doufal, že její mysl zůstala nedotčená. Lidská psychika na takovém místě obvykle dostane pěkně zabrat.

Těď je ten správný čas. Mírně se zavrtěla. Pomalu otevřela oči. Herectví jí vždycky šlo. Hlavu položila na ruce a přes rameno ho sledovala.

Sednul si k ní na postel a tiše vyčkával. Svraštila čelo. Dívala se mu do tváře. Netušila o čem přemýšlí. Nedíval se nijak vražedně. Jeho pohled byl vyrovnaný a klidný. Nevypadal jakoby ji chtěl zaškrtit, i když na to měl plné právo.

´Mám s ním mluvit, nemám s ním mluvit? Myslela jsem, že ho už nikdy neuvidím a ono tohle. Mám dělat blbou? Začnu počasím, to obvykle zabírá.´

Tíživé ticho protnul jeho hlas: "Jak se cítíš?"

´Má o mě starost, je to dobře nebo špatně? ´

"Jsem hrozně unavená," řekla popravdě a vykouzlila na obličeji výraz typu rozkošného štěňátka.

"Přinesl jsem ti jídlo, najez se a pak můžeš zase spát. Jen ti musím vyměnit obvazy."

Sklopila pohled. Cítila se před ním příšerně. Nezasloužil si to. Proč to jen udělala?

"Proč jsi ke mě tak laskavý?" zeptala se a znovu se na něj podívala.

"Nejsem jako ty a nehodlám se ti za nic mstít, jestli ti jde o tohle."

Tahle odpověď ji podnula u srdce. Jak ta pravda bolí. "Ví už o mě Pán?"

´Přesedlala na jiné téma, to je jí podobné,´ pomyslel si. "Nic neví."

Její tvář zvážněla. "Sawyere, já potřebuju pomoc." Byla zoufalá, nikdy nikoho nežádala o pomoc.

Nic neřekl. Seděl dál a díval se na ni podobným způsobem jako kdysi.

" Johne, prosím," řekla zmučeně.

"Já ti nemůžu pomoct, copak to nechápeš?" Pln rozhořčení vstal z postele. Promnul obličej a začal přecházet po místnosti. Obrátil se k ní. "Už jednou jsem kvůli tobě riskoval. Podruhé už to neudělám." Díval se na ni, bolest v jeho očích byla tak upřímná, že musela sklopit zrak.

´Vím, že jsem ti ublížila, ale copak to jinak šlo?´

´Šlo a dopadlo by to dobře. Můžeš za to, je to tvá vina.´

´Řekni mi něco, co nevím. Uznávám, je to má chyba, jen kdyby mi mohl odpustit.´

´O tom pochybuju.´

´Ještě uvidíme.´

"Voldemort tě všude hledá," pokračoval. " Sama víš, že mu lhát nemůžu a zapírat před ním nemá smysl. Všechno se dozví. Dostali z tebe něco?"

Victorie nasucho polkla: "Dostali a není toho málo. Ví, kde je Belatrix."

"A sakra."

"Docela velký sakra, nemyslíš? Jsem v hajzlu, Sawyere. Za to mě čeká ortel smrti," složila hlavu do dlaní.

"Jsi jedna z nejvěrnějších, myslím si, že to takhle řešit nebude," uklidňoval ji. "Navíc je nás čím dál míň. Spravedlnost dělá svou práci dobře, je jim jedno koho zabijí."

"Když mi nepomůžeš ty, co mám teda dělat?" zeptala se.

"Pomoc ode mě nechtěj, můžeš tady zůstat do té doby, něž uzdravíš, pak bys měla jít za Pánem a všechno mu říct. Bude tě mučit, s tím počítej, snad tě nechá žít."

´Fakt pecka,´pomyslela si. ´Z jednoho srabu se dostanu a po hubě vletím do druhýho.´

´Tomu se říká život,´ zasměje se hlásek.

Na chvíli zavřela oči, sklousla ret. Cítila se mizerně. Nálada klesla na bod mrazu. Taková nespravedlost. Měla chuť zavrtat hlavu do písku a už ji nikdy nevytáhnout. Toužila utéct. Jenže to nešlo. Musí čelit problémům a neutíkat před nimi. Když už nic jiného něco se naučila. Neutíkat, všechno je pak ještě komplikovanější. Ať už chtěla nebo ne, Sawyer měl pravdu. Dluží mu hodně.

"Sawyere, chci ti od srdce poděkovat, vážně," na moment se odmlčela, "děkuju. Kdybys mě nechal ležet před prahem, určitě bych zemřela. V poslední době jsem se dost změnila. Dlužím ti omluvu. Mrzí mě to, nechtěla jsem, aby se cokoli z toho stalo. Doufám, že mi časem budeš moct odpustit."

Chvíli nad jejími slovy uvažoval. Věděl, že tohle stvoření se omlouvalo jen málokdy. Bylo to milé. Neodpustí jí okamžitě. Stejně by to nešlo, ale tímhle skutkem se jisté věci daly do pohybu.

Lehce se usmál. "Musíš odpočívat a nabrat síly," s těmito slovy se otočil a odešel z místnosti.

Rukou si podepřela hlavu. Upřeně sledovala zavřené dveře. Vzdychla.

Tohle bude hodně náročný...


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Envy Envy | Web | 9. ledna 2009 v 7:27 | Reagovat

P@puš!!!! to je bomba XD XD XD XD hróóóóóózně ti děkuju za věnování XD XD heč heč já mám věnování od Papušky XD XD chudák holka XD XD prvně ji tam málem zabijou a ona musí jít a nechat se zabít znova XD XD ta se má XDale jinak fakt sqelý XD úplně moooc XDXD

2 Kris Kris | Web | 9. ledna 2009 v 8:24 | Reagovat

Za skutky se platí, někdy. Jo a taky "mocinky" dík za věnování.

Pěkná kapitolka. Co říct, napsat, víc? Asi nic. Jen tak dál.

3 P@p P@p | 9. ledna 2009 v 22:29 | Reagovat

Envouši, ty ťáplo moje XD Víš, že tě mám ráda, čéče... *Kouďákův hlas slyším na sto honu* XD

Kris, myslím si, že za skutky se platí vždy, ať už jde o cokoli... A není vůbec zač XD

4 Envy Envy | Web | 13. ledna 2009 v 16:44 | Reagovat

jeee*červená se a nesměle klopí oči* opravdu? tak to jsem opravdu velmi ráda. Já..víte nevím co vám na to říct *druhé já otráveně protáčí oči, pak se napřáhne a jednu ubalí tomu prvnímu já: "ty zase zalez někam, kde tě není vidět jasný!!!!" a samo se zmocní mikrofonu*  fááákt jo čéčé!!! hej  to jako já jak tě mám ráda XD XD muhehe XDXD jako tak moc že nevidíš na druhej konec XD

5 Andy Andy | Web | 14. ledna 2009 v 20:22 | Reagovat

jůůůů děkuju moc za věnování :)

pěkná kapitola, jen teda já bejt na jejím místě, tak bych fakt zdrhla :D

a tadle věta se mi hrozně líbila:Chvíli nad jejími slovy uvažoval. Věděl, že tohle stvoření se omlouvalo jen málokdy.

To je jako by jsi tam mluvila o nějakým štěněti nebo tak něčem :D ale fakt se mi to moc líbilo, už se těším na další

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama