7. Prison Break II/II

2. listopadu 2008 v 17:50 | P@paja |  Předem prohraná bitva
Servus škeble. xD

Víte wo co go? Jasně, že jo.

Tento nadpis jasně značí, že je tu ono slavné (tím si nejsem až tak jistá) pokračování k Bitvě. Pohodlně se usaďte, vezměte si popcorn a nezapomeňte dýchat.

Když budete mít chuť mě pochválit nebo naopak, choďte mi koment, budu jenom ráda.
30 Seconds To Mars - A Beautiful Lie
7. Prison break II/II

Victorie šla rychle kupředu, nezastavovala se, ani se neohlížela. Neblahá předtucha ji hnala stále vpřed. Cestu osvětlovalo to prapodivné zlatavé světlo a Mening s nepřítomným pohledem kráčel po jejím boku. V hlavě se jí točily pořád ty samé myšlenky.

´Nejde to všechno moc lehce? Nikde žádný strážný! Poplach, alarm, nic… Jen to odporný ticho. Celá tahle smradlavá věznice je příliš podezřelá. Kdybych jen nebyla tak unavená…´

Chodbami se rozléhal klapot jejich kroků a sem tam se ozval sten někoho z vězňů.

´Je to past, určitě, jsem si jistá… ´

Smrtijedka zrychlila tempo. Snažila se soustředit, bylo to těžké, jelikož usínala za chůze. Byla vyčerpaná. Zatřepala hlavou, aby zahnala mrákoty.

´Prosím, potřebuji ještě chvíli zůstat při smyslech…´

Zuřivě přemýšlela.

´Potřebuje to tady oživit. Odvedu pozornost, musím se ztratit a to rychle, takhle jsem tady jako husa na střelnici... ´

Prudce se zastavila až do ní Mening s heknutím zezadu vrazil. Šlehla po něm podrážděným pohledem. Pozvedl jedno obočí, zřejmě mu nebylo přespříliš jasné, proč se tak najednou uprostřed chodby zastavila.

Pohledem vybrala jedny dveře napravo, přistoupila k nim a pozorně si prohlédla panty. Obličej jí ozařovalo plápolavé světlo, které vycházelo z louče, za okamžik po něm přelétl zvrácený úšklebek.

´Tohle bude brnkačka,´ pomyslela si.

Odstoupila o pár kroků dozadu a napřáhla hůlku, tichounce zašeptala kouzelnou formuli. V ten moment z hůlky vytryskl jemný bělavý dým. S ladností se propracovával vzduchem. Postupně doletěl ke všem dveřím po celé chodbě. Když se panty setkaly s dýmem, proměnily se v prach. S typickým šumem padajícího písku dopadly na podlahu. Dveře ztratily stabilitu a vyvrátily se. Celou chodbou se rozlehlo hlasité práskání oceli o kamennou zem.

Smrtijedka si přiložila hůlku k hrdlu a pronesla: "Jmenuji se Victorie Meldran a posílá mě Pán Zla. Jsem jedna z vás. Nyní jste volní mí bratři a stoupenci, pojďte a probojujte si cestu na svobodu…" Její hlas se rozléhal po celé pevnosti a zarýval se do ušních bubínků jako vývrtka do špuntu.

´Víc nápadná už být nemůžu…´

Když vše utichlo, vyhublé lidské postavy se pomalu probraly z prvotního šoku. Postupně s jistou dávkou pochybností začaly vycházet z cel. V jejich tvářích byl jasný otazník. Je to jen hloupý vtip a nebo mají šanci dostat se z tohoto prokletého místa? Za okamžik se však jejich zvrhlé duše plně vzpamatovaly.

Do Victorie každou chvíli někdo vrážel, jí to však spíše uspokojovalo než rozezlívalo, protože čím větší brajgl tady bude, tím spíš nadobro zmizí. Óh, jak milovala chaos a zmatek…

Meninga si držela pěkně u těla. Nesměl se jí v tom bordelu ztratit. I když už znala cestu ven, pořád ještě netušila, jaké pastičky se jí mohou připlést do cesty. Zároveň ho vždy může použít jako tělesný štít, proti jeho kolegům. Propracovávala se s ním stále dál. Sledovala zlaté světlo a s připravenou hůlkou jen čekala na moment, kdy se objeví Moody a jeho kumpáni…

***

"Alastore, Alastore!" udýchaný mladík rozrazil těžké dveře od klubovny Spravedlnosti a vběhl dovnitř.

"Co se k sakru děje, Johne?!" křikl po nově příchozím Moody.

"Právě běžím z řídící věže a… a…" pobledlý mladík se předklonil a několikrát se prudce nadechl, poté pokračoval: "Právě běžím z řídící věže, pane, všichni vězni ze sektoru X uprchli, celkem osm pater, pane!" Mladík se znovu předklonil, aby se mohl zhluboka nadechnout.

"Kolik jich je?"

"Nevím to jistě, pane, ale nejméně dva tisíce mužů i žen…"

"To má určitě na svědomí ta smrtijedská coura! Kde je?" Zahřměl nenávistně starý bystrozor.

"Vytáhla si čip, pane," odpověděl prostě.

"K ďasu," zaklel Moody a začal kulhat po klubovně. Brumlaje si přitom tiché nadávky.

"Johne, kde je teď Mening?" optal se z ničeho nic Potter.

"Je v sektoru Y, nejspíš míří k východu z vězeňského komplexu."

"Moody?" Potter se otočil k zjizvenému muži a pohlédl mu do tváře. "Meldranová bude nejspíš s ním. Chce pláchnout, musíme jí v tom zabránit!"

"Johne, vyhlaste nejvyšší poplach a začněte tu chamraď nahánět zpátky do cel. Vezměte všechny lidi, co máme a v případě potřeby smíte použít Zakázanou kletbu!" Mladík kývl na souhlas a okamžitě vyběhl z místnosti, plnit rozkazy.

Zjizvený bystrozor se obrátil ke všem přítomným, prohlédl si jejich tváře a pak jasně pronesl: "Vy teď najděte tu mrchu! Prohledejte všechno, začněte u Meninga a pokud ji najdete, zabijte ji, chci její hlavu! Potter je teď hlavním vedoucím!" Jakmile Alastor domluvil, spustil se hlučný rudý poplach.

"Moody, ty s námi nejdeš?" dotázal se Potter snažíc se překřičet poplach.

"Ne Harry, musím si něco zařídit, ale jakmile ji najdete, zabijte ji, to je rozkaz!"

Potter na to pouze němě přikývl. "Jdeme!" poručil a jako na povel se všichni s hlasitým prásk přemístili pryč…

***

Victorii v uších zněl stále se opakující alarm. Po obličeji jí ve stálém rytmu přebíhalo červené světlo.

´Konečně se tady bude něco dít,´ uculila se sama pro sebe.

Utíkala po postraním schodišti s Meningem v zádech. V kozačkách se běželo celkem špatně, ale byla už zvyklá. Větší vrásky jí dělaly ty zelený světýlka, které teď lítaly všemi směry a snažily se někoho či- něco trefit.

´Šílenci,´pomyslela si.

Poslední schody seskočila najednou a jen tak tak se vyhnula jedné ze zakázaných kleteb. Před ní se objevili muži z řad Spravedlnosti.

Čtyři se bránili útoku skupinky uprchlíků. Dalších osm se snažilo opodál o totéž. Vypadalo to, že jim jsou hůlky k ničemu. Jakoby kouzla neměla žádnou moc. Vězni se po dozorcích doslova sápali. Škrtili je ručně, mlátili je, kopali do nich. Jeden dozorce vydal dávivý hrdelní skřek. Victorie si ho zděšeně prohlédla. Měl v obličeji zaseknutou hořící louči. Byl v šoku, máchal rukama kolem obličeje a příšerně křičel. Nebyl to muž, spíše mladík, nemohlo mu být víc jak devatenáct. Od pochodně mu chytily vlasy a oblečení. Pohltily ho plameny, spalovaly ho zaživa. Mladík sebou v agónii házel na podlaze, snažíc se udusat plameny. Zbytečně. Chodbou se rozlil zápach spáleného masa. Victorie odvrátila pohled.

Mladík ještě chvíli ječel na podlaze než ho jeden z vězňů umlčel smrtelnou ránou do hlavy. Dalšího dozorce vezni chvatně ukamenovali zdivem. Je až neuvěřitelné, jak se lidé během okamžiku dokáží změnit v bezcitné bestie…

Zvedl se jí žaludek, všude byla cítit smrt.

Rozpoutalo se zde hotové peklo…

Dozorci ztráceli veškerou kontrolu nad pevností. Vysílali smrtelné kletby všemi směry. Bylo jedno koho trefí, hlavně že usmrtí.

Posílali do davu vězňů dusící a tříštící zaklínadla. Vzduchem létaly utržené lidské končetiny. Všude se ozýval křik a nářek poraněných. Spousta těl v pruhovaných cárech už dávno ležela na zkrvavené podlaze s vytřeštěným obličejem. Spousta duší už opustila tělesné schránky a ještě mnoho jich opustí…

Po podlaze se plazily potůčky krve smíchané s masem. Victorie překročila několik mrtvol a snažila se zůstat v klidu. Přece už viděla tolik zvěrstva, že ji nějaký pitomý jatka nerozhodí. Mučila lidi! Tak proč se jí to tady tolik příčí?

´Že by ti po pár letech zapracovalo svědomí,´ ozval se hlásek v její hlavě.

´Sakra, netahej sem moje svědomí, buď od té lásky,´ okřikla sama sebe v duchu.

´A zrovna ho sem budu tahat. Je na čase, aby sis to srovnala v hlavě.´

´No jistě, právě teď mám čas na duševní pochody!´

Mening ji popadl a prudce přitáhl k sobě. Její rameno lehce olízla tříštivá kletba. Byla namířena na její srdce, ale Mening tomu zabránil. Chvíle nepozornosti a mohla být mrtvá. Victorie zaúpěla, ramenem jí proletěla pronikavá bolest. Zkřivila obličej. Bylo to nesnesitelné a to ji kletba pouze minula. Nechtěla by vědět, co by s ní bylo, kdyby ji Mening nezachránil.

´Ehm, tak moment, on mi zachránil… Ne, to nejde. Tohle přece není... On mi, on mi…,´ Sama koktala v duchu, ta myšlenka byla natolik absurdní, že si to nechtěla připustit, ale opak byl pravdou. Zachránil jí život.

Victorie byla schopná říct jen: "Proč?"

Mening ji stále držel v náručí a díval se na ni. Victorie si to uvědomila a vymanila z jeho objetí. Nechápavě na něj pohlédla a zvonu se zeptala: "Proč jsi to udělal?"

Místo odpovědi ji však chytil za zápěstí a táhl boční chodbou pryč.

"Co to děláš? Pusť mě, sakra!" Vztekala se a snažila se mu vykroutit. Neměla však šanci, držel ji železným stiskem. "Hej! Okamžitě mě pusť nebo z tebe udělám kaši!" vyhrožovala. "Kam mě to vlečeš? Nech mě, nařizuji ti to!" rozkřikla se.

´Ta pitomá kletba zřejmě přestala účinkovat,´ zhrozila se.

Až příliš pozdě si však uvědomila, že nedokáže pohnout poraněnou pravačkou a tím pádem oddělat ho bude o něco komplikovanější.

´Co budu dělat? Vleče mě kdo ví kam a já ho ani nemůžu zastavit! Pomoc.´

Dotáhl ji k mohutné dřevěné bráně, kde se s ní zastavil. Zamumlal heslo a brána se rozletěla. Vtáhl ji dovnitř. Zavřel a zatarasil bránu. V ten moment se mu vysmekla a vší silou ho kopla do nohy. Zaskučel a šlehl po ní podrážděným pohledem. Chtěl ji znovu chytit, ale ona si přehodila hůlku do druhé ruky a namířila s ní na něj. Špičku měl zapíchnutou v hrudi.

"Kde to jsme?" vyštěkla na něj.

"U východu," řekl prostě.

Nacházeli se ve velké síni s krbem v čele. Nebyly zde žádná okna jediné světlo, vycházelo ze starých loučí, umístěných na stěnách…

"Cože?"

"Vidíš támhleten krb?" ukázal za sebe. Victorie přikývla. "Tak do něj vlez a zmáčkni hlavu fénixe, co je uvnitř, to je tvá cesta ven."

Pozvedla obočí a udiveně se na něj zahleděla. "Proč to děláš?" zeptala se.

Pokrčil rameny. "Sám nevím."

"Nikdo nedělá nic bezdůvodně. Proč jsi mě sem zatáhl?"

"Chtěla jsi přece utéct, ne? Tady jsme u východu. Pospěš si, co nevidět sem pošlou posily."

"Jak to můžeš vědět? Vždyť s nimi nejsi ve spojení?"

"Je to past, tak dělej. Mají sem namířeno, vím to!" pronesl naléhavě.

"Proč by ti měla věřit?"

"Proč bych ti lhal?"odpověděl jí na otázku otázkou. "Máš šanci téct, tak ji nepromarni!"dodal ještě.

Smrtijedka couvla ke krbu. Oči nespouštěla z Meninga. Na chvíli zaváhala, pak se ušklíbla a pronesla: "Díky za záchranu života, ale já ti takovou laskavost prokázat nemohu, Avada Kedavra."

Poslední, co zaznamenala, byl Meningův šokovaný výraz a letící zelená kletba.

Na to se otočila, vstoupila do krbu a stlačila onu fénixovu hlavu.

Dutý zvuk dopadu mrtvého těla ještě stihl doletět k jejím uším. Zavřela oči…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kris Kris | Web | 3. listopadu 2008 v 13:06 | Reagovat

Super. Úžasná kapitolka, to je teda...

2 P@p P@p | 3. listopadu 2008 v 18:04 | Reagovat

Mockrát děkuju, má k ní být ještě obrázek, ale nějak mi blbe stránka a nemůžu ukládat obrázky... Asi napíšu výhružnej anonim správcům blogu XD Hááá třeste se vy kůže prohnilé přichází P@p první a s ní armáda šílenců s maňáskama na rukou... Muhehe jáááchhháááácháááá...

3 Envy Envy | Web | 6. listopadu 2008 v 6:50 | Reagovat

uaa já myslela že bude z Meningem!!! přece ho nemůže jen tak zabít?!! Proč!!??? vždyť ji zachránil? ale jinak úplně sqelý!!! Jen doufám že bude stejnou smrtijedkou jako předtím a žádný podělaný svědomí.. XD jj paráda P@p nj ty fíš XD

4 P@p P@p | 7. listopadu 2008 v 11:38 | Reagovat

Envy, Envy, Envy, ty přece víš, že jako autor této povídky můžu dělat úplně všechno. Z moci mi svěřené smím kdykoliv oddělat jakýhokoliv šmejda XD Což znamená klíďo i Meninga. Nezapomínej, že ji dost dlouhou dobu mučil, spíš si ho pamatuje z téhle stránky. Taky by na ni mohl prozradit spoustu informací. Takže zabít ho bylo nezbytné. Podobných zvratů tam bude ještě hodně. Jinak mockrát děkuju za komentář, potěšil mě ;o) Játra a máča jsou s tebou...

5 Envy Envy | Web | 7. listopadu 2008 v 16:07 | Reagovat

ale já to chápu jen sem si říkala že se přidá k lepší straně XD XD ale je to debil já chápu XD a rozhosně nepodrývám tvou big authorite XD a nesnáším játra!!!!!!! vanilkou zdar XD

6 Andy Andy | Web | 8. listopadu 2008 v 15:28 | Reagovat

jej, tak ten konec mě docela zaskočil... teda to, že ho zabila. Ale jinak je to naprosto úžasně napsaný....

Jinak teda bych tě strašně moc chtěla poprosit o spřátelko, kdyžtak napiš na blog, děkuju :)))

7 Envy Envy | Web | 10. listopadu 2008 v 18:44 | Reagovat

myslela sem samo Meninga že jo XD hej skřítku nechceš spřátelit XD XD nebo tě budu vydírat XD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama