3. Thajská masáž

1. března 2008 v 13:13 | P@pajka |  Předem prohraná bitva
Bobani, máte tady další pokráčko k Bitvě...


Zároveň děkuju za všechny předchozí komentáře. ;)

Jenže, teď tady bude omezení, pokud sem nedáte nejméně 15 komentů, další kapitoly se nedočkáte. Jsem zlá, jsem zlá.

Muhehe...*ďábelský výraz*
Linkin Park - New Divide
3. Thajská masáž

Těžké dveře se se skřípotem rozletí...

Originální příchod. Jsou to dva muži v černých pláštích, nevidím jim do obličeje. Nasadím svůj typicky arogantní a pohrdavý výraz. Přijdou blíž. Jeden z nich se otočí, zavře a zapečetí dveře. Hmm, to nebude návštěva na pět minut...

"Tak se znovu setkáváme. Přišli jsme si popovídat, když budeš hodná a nebudeš dělat potíže, možná tě i ošetříme," oznámí ten vpravo.

"Doufáme také, že budeš více sdílná než minule," doplní druhý. Pak si oba dva shodí kapuce na ramena. Jó, tak tohle mě ohromilo, csss.

"Jsme to ale nezdvořáci, měli bychom se ti představit. Takhle to děláte přece vy, než začnete někoho mučit. Já jsem Harry Potter a tohle je můj kolega Christopher Mening. Specializuje se na novou a více účinnější formu magického mučení. Je v tomhle oboru jednička. Mou specialitou je psychické týrání vězňů. Nerad si totiž špiním ruce. Mimo jiné tě upozorňuji, že se nacházíš v rozsáhlém komplexu vězeňských cel, pod hlavním štábem řádu Spravedlnosti. Jsi v druhém nejvíce hlídaném vězení v Evropě. Věř mi, odsud se živá nedostaneš, takže se o zbrklé útěky ani nepokoušej. Nedělej potíže, řekni nám, co chceme vědět a ušetříme tě zbytečné bolesti a utrpení. Takže první otázka. Jak se jmenuješ?" dokončil svůj záživný monolog a povytáhl obočí.

Jestli si myslí, že se jeho nebo toho druhého šaška bojím, tak to se šeredně mýlí. Nic ze mě nedostanou ani výhružkami ani ničím jiným. Zapírat, mlčet a zase zapírat. Tak nás to přece učili.

Pohoršeně podotýkám, že Mening je fešák. Je o pár čísel vyšší, než-li Potter a jeho ramena jsou širší. Vlasy má tmavě hnědé a ostříhané na delšího ježka. Na pravé straně hlavy má vyholený jakýsi ornament. Levé obočí mu zdobí piercing. Jeho oči jsou temně modré. V obličeji má zvláštní výraz. Působí na mě tvrďácky. Až mi z něj přeběhl mráz po zádech a to je co říct.

"Je jen na tobě, jestli promluvíš. Ovšem můžu tě ujistit, že ani ten nejsilnější člověk na světě nedokáže dlouhodobě snášet velkou bolest."

Po chvíli ticha znovu promluví.

"Nekryj lidi, kteří pro tvou záchranu neudělají nic. Máš ty vůbec nějaké opravdové přátele? Přátele, kteří by tě nezradili, podpořili a pomohli, kdybys potřebovala? Já vlastně zapomněl. Jsi Smrtijed a ti přátele nemají," odfrkne si posměšně.

Ohh… Pottere, nech si své psychologické žvásty. Já mám přátele. Sice pouze v uvozovkách, protože jsou to prolhaní vrazi, kteří by při první příležitosti dali v šanc můj život, ale to není podstatné.

Celý můj život je jedna velká přetvářka a nemysli si, zjizvenče, že si tady tobě budu vylívat srdíčko. Nikoho nezajímá, že jsem odmalička žila bez rodičů a sourozence už mi nestihli vyrobit.

Všechna odpovědnost tak spadla na babču, co vlídnosti a citu pro zákony moc nepobrala, ale mám ji svým způsobem ráda. Tudíž ze mne vyrostlo tohle. Vrah, nemajíce kousek slitování se srdce na levém místě. Mariňák plnící rozkazy v jakoukoli denní či noční hodinu, sedm dní v týdnu, 365 dní v roce, za jakéhokoliv počasí, bez nároků na dovolenou. O neuposlechnutí rozkazu nemusí být ani řeč.

Jenže, co budu teď dělat? Mlčením si vysloužím další vlnu mučení jako minule, ale nezabijí mne, prozatím. Pokud promluvím, tak další na mém seznamu trýznitelů bude samotný Pán zla a to by dopadlo smrtelně špatně. Do Azkabanu, po přiznání se k jakémukoliv trestnému činu, v mém případě nejčastěji vraždě, se mi už vůbec nechce.

U Salazara, to jsou vyhlídky, že já neposlechla bábinku a nezůstala v Transylvánii! Zvítězila první možnost, bude bolet, ale nepřijdu o svůj snědý krček.

"Zeptám se tě ještě jednou. Jaké je tvé jméno, Smrtijede?" na poslední slovo dal velký důraz.

Nic.

"Jak chceš. Šanci jsem ti dal a tu jsi právě promarnila. Meningu?" dokončil výslech Potter a předal štafetu.

Muž s ozdobou v obočí si zády ke mně sundal plášť. Úhledně ho složil a položil na vyčarovanou židli. Vyhrnul si rukávy. Povytahal opatrně všechny prsty na rukou. Protáhl si záda a celou tuto spartakiádu zakončil náklony své hlavy. Nejdříve nalevo pak napravo a s každým tímto úkonem se ozvalo to nechutné "křup". Přeběhl mi mráz po zádech, tento zvuk je mi odporný! Otočil se a s prvním krokem na mě mrknul. Tváří se jako bůh pomsty.

Nasucho polknu.

Ať se ke mně nepřibližuje, maniak jeden! Co strašného mi tak asi může udělat? Musím si zachovat klidnou hlavu, ono to nějak dopadne.

Rozhlédnu se po cele, žádná cesta úniku. Pomalu se přibližuje a s každým jeho krokem se šoupnu o centimetr dozadu až se přilepím na chladnou, plísní olezlou zeď. Snaží se mi nahnat strach a docela to zabírá. Co to zase plácám? Smrtijedi nedají nikdy najevo své emoce.

Doufám, že jsem mu nezabila nějakého příbuzného. Skloní se ke mně, hledíme si zpříma do očí. Cítím jeho dech na mé tváři.

"Počkej!" zastaví ho čočkoun. Že by se přece jen slitoval?

"Dej jí roubík, aby tě nepokousala, jako před časem Moodyho." Hm, tak nic.

Na Meningově tváři se rýsuje nic neříkající výraz. Mávne hůlkou, kolem rukou se mi obmotá ohnivě fialová pouta. Dalším mávnutím hůlky mi spoutá ústa roubíkem. Nemohu použít mojí nejúčinnější zbraň - ŘEV. Dámy a pánové jsem v pr…ekérní situaci. Zaleskne se mu v očích. On si to užívá! Mizera.

Chytí mě pod krkem a vytáhne do vzduchu. Přitlačí ke stěně. Pevněji sevře mé hrdlo. Instinktivně mi ruce vystřelí ke krku.

Jak já škrcení nesnáším! Pomalu a jistě mi dochází kyslík. Zaryji mu nehty do ruky a on skřivý svůj obličej bolestí. Na pažích mu zanechám hluboké rýhy po nehtech. Vzpínám se mu, ale žádný účinek to nemá.

Cítím jak se mi v hlavě hromadí krev. Odvzdušňuje se mi mozek a modrám jako šmoula. Stisk povolí a já se složím k jeho nohám. Svázanýma rukama si mnu hrdlo a lapám po vzduchu. Popadne mě a prudce odhodí na ,,postel". Ta náraz nevydrží a praskne pode mnou.


,,Kulva!" zařvu přidušeně do roubíku. Ležím v hromadě dřeva a z nohy mi trčí kus postele. Držte mě někdo, to je příšerná bolest.

,,Hmm, nepříjemné, že? Asi mi to trošičku ujelo, ale neboj tohle bylo jen zahřívací kolo. Víš, že holku vlastně mučím poprvé v životě? Nemysli si, že tě budu nějak šetřit. Nemám slitování se zvrácenými zrůdami." Odpor ke mně z něj přímo srší.

Mening si přidřepne k posteli a dál deklamuje.

"Tak co, jaké je to cítit bolest na vlastní kůži? Kolik nevinných jsi bezdůvodně mučila a připravila nakonec o život? Kolik rodin jsi rozvrátila a zničila? Kolik dětí jsi připravila o rodiče? Kolik osudů jsi zmasakrovala?"

Krev v žilách mi začíná bublat, varuji tě, mlč nebo bude zle!

"Kolik let bylo dětem, které jsi povraždila? Pět, šest? Nebo máš za sebou už i vraždu nemluvněte?" luskne prsty a roubík mi spadne.

Z očí mi srší blesky a skřípu zuby. Kolik si zabil Smrtijedů ty, hrdino?! Dochází mi trpělivost. Co si myslí? Svatoušek rozhodně není a co dělá zrovna teď mě, thajskou masáž?!

"Nic, neříkáš, mlčíš. To nemáš ani tolik hrdosti, aby ses představila, Smrtijede?!"

"Táhni k čertu!" zachraplám na něj.

"Hezké jméno, čekal jsem sice něco více originálního, ale aspoň umíš složit holou větu."

Dívám se mu s opovržením do tváře. Opravdu vtipné! Tři, dva, jedna smích.

"Už mě tahle hra na kočku a "ukecanou" myš nebaví, Chrisi. Pusť mě k ní," zkritizuje nastalou situaci Potter a přistoupí blíž.

"Podívej se, moc šancí na přežití nemáš. Takže za prvé - budeš mluvit, povíš nám opravdu důležité informace. Za tuto službu bychom ti zajistili novou identitu a slušný byt v centru Anglie." Povytáhnu nechápavě obočí, co to kecá?

"Muhehééé, to byl joke. Byla by jsi volná, sice na podmínku, ale přece. Ovšem neručíme ti za to, že tě Voldemort nevyhmátne a nepošle na onen svět,"dodá sarkasticky a mírně se při tom zašklebí.

"Za druhé - budeš mlčet, informace z tebe stejně dostaneme mučením nebo Veritasérem. To ovšem nezískáš výhody u soudu, ale zdarma celoživotní pobyt v Azkabanu s polopenzí," přistoupí o pár kroků blíž a pokračuje.

"No a za třetí - řekneš nám nějaký výmysl, což bych ti nedoporučoval, protože by tě čekala schůzka s katem. Naskytuje se tu také pár alternativních možností, jako například, že tě někdo s těch srabů přijde zachránit, o čemž pochybuji. Já osobně bych se přiklonil k té první možnosti. Tak co si vybereš? A dělej nemáme na tebe celý den!" domluvil, zkřížil ruce na prsou a začal netrpělivě podupávat nohou.

Skvělé Potter nejspíš pospíchá na večeři, ale já se musím rozhodnout o své budoucí existenci. Když nad tím tak přemýšlím, umřu tak jako tak. Tak alespoň se ctí. Snad mi ještě nějaká zbyla.

Odpověděla jsem mu jen dalším mlčením.

"Fajn, jak chceš sama si kopeš hrob!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Keira Fey Keira Fey | E-mail | Web | 1. března 2008 v 19:08 | Reagovat

Musím sklonit poklonu. Velmi se mi líbí tvůj styl psaní. Četla jsem jedním dechem, bylo to vážně působivé. A hlavně neobvyklé, neokoukané :) Vážně se ti to moc povedlo. Budeš pokračovat? Ráda bych se koukla, jak to půjde dál. ;)

2 P@paja P@paja | 1. března 2008 v 19:49 | Reagovat

Keira Fey: Děkuju za tvůj komentář, moc mě potěšil. To víš, že budu pokračovat, mám dokonce napsané i další dvě kapitoly. Ty akorát potřebují pár úprav. Jenže dokud tady nebude patnáct komentářů, nemůžu sloužit ;o)))

3 Bariska Bariska | Web | 1. března 2008 v 21:02 | Reagovat

Cauki zlato!!! musim uznat, to, ze si to napsala nadherne. . . . JSem stastna jak blecha, ze uz mas dalsi dve kapci! Doufam ze je tu brzo das =)) Vis co se mi na tehle kapce nejvice libilo ?=D ,,kulva" =D pardon ale z toho fakt nemohu muhehee :D:D

Zatim se mej suprove, a dobre strav zbytek Vemena. . . Zatim buuuu

4 P@paja P@paja | 1. března 2008 v 21:13 | Reagovat

Bar, ty jsi bobek ;o)))

Moc děkuju... Ta "kulva" nebyla plánovaná, nejdřív to byl překlep, ale pak jsem to tak nechala. Je to tak prostě better. Mno, a taky jsem nechtěla bejt tak vulgární. ;P Taky přeju krásnej zbytek Vemena...

5 Keira Fey Keira Fey | E-mail | Web | 2. března 2008 v 11:05 | Reagovat

Další dvě? Tak to je paráda! xD Klikařka, že to tak zvládáš :)

6 P@paja P@paja | 2. března 2008 v 13:35 | Reagovat

Keira, to víš, když je inspirace jde všechno, horší to bude až mi dojde;o)

7 P@paja P@paja | 2. března 2008 v 13:39 | Reagovat

Keiro, tak mě napadá, jestli by ses nechtěla spřátelit? ;o)))

8 Drachia Drachia | Web | 2. března 2008 v 17:37 | Reagovat

Jo, to mě už došla :D

9 Keira Fey Keira Fey | E-mail | Web | 2. března 2008 v 17:45 | Reagovat

Tak joo ;) A Drachio, to mě se stalo mnohokrát... xD

10 P@paja P@paja | 2. března 2008 v 19:20 | Reagovat

O.K., až mi bude fungovat blog (zase mu hrabe), tak to sem hned vložím ;p

11 Teri Teri | 4. března 2008 v 19:21 | Reagovat

Nádherná kapitola  :)))  strašně  pěkně píšeš (chytlavě)  :DDD a moc hezký námět povídky ;)))

12 leenikk leenikk | Web | 8. března 2008 v 20:12 | Reagovat

Hej ja se ten Harry chová?To je lrutý debil!Ale moc se mi líbí jak do toho dáváš správnou dávku ironie:např polopenze v azkabanu anebo jsem v pr...ekérní situaci!!!Lol!!!Jsem se buchala!!!

Prostě skvělé!!!!

13 Miky Miky | 10. března 2008 v 13:41 | Reagovat

Ty brdo tak to je docela masakr. Hi tady romantika asik nehrozí co?:) No ale Harry je fakt krutej.

14 P@paja P@paja | 11. března 2008 v 21:09 | Reagovat

Miky, možná tě překvapím, ale na "romantiku" za hodně dlouho taky dojde ;o)))

Terri, děkuju moc ;D

Leenikk, ;o)))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama