3. Může za to podělanej osud?

18. března 2008 v 11:18 | P@paja |  You never know what can happen
Moji miláčkové, mám pro Vás úžo žúžovou zprávu…

Po dlouhé době přidávám novou kapitolu k YNKWCH (zkratku vymyslela Barush - takže, díky patří jen a jen jí. xD

Možná je to jenom můj pocit, ale zdá se mi kapánek núďová. Ehm… radši se Vám do Vašeho jobu nebudu motat a nechám úsudek na Vás. xD

Mno, upřímě doufám, že se bude líbit. Přeju bóžový počtení a nezapomeňte na komenty. Je to clear? *vražedně rudé Volďasovi okuláris Vás právě propalují, muhehe*

Sem to zase užvaněná.*sebekritický pohled upřený na mou osobu zanechává v mojí duši ďouru, škyt*

Dokecando: Tato kapitola je věnována všem těm, kdo si ji přečtou a hlavně těm, co píšou komentáře (chtěla jsem Vás všechny vypsat, ale byla bych tu do rána) ;p Ale co! Kéruju na to.

Takže je věnována: Keira Fey, aislyn, Teri, Barisce, Cattgirl, leenikk, Nere, Hermi, Jasane, KiVi a jaje XD
3. Může za to podělanej osud?

Od lesa k ní běžely dvě postavy…

Vnímala dopady bot o trávu. Kdosi se nad ni sklonil.

"Jsi v pohodě?" optal se jí mladý mužský hlas. Řekl to zřetelně, ale ona to slyšela jen z velké dálky. Zavřela víčka a nechala se unést vlnou bezvědomí…žije…

Mladík přidřepl k nehybnému tělu a mírně s ním zatřásl. "Hej, žiješ? No tak holka, prober se!
Slyšíš mě?"

Nic.

"Haló, no tak, slyšíš! Krucinál, prober se už!" Z jeho hlasu čišelo mírné zoufalství. Pod prsty ucítil cosi divně teplého. Odtáhl od těla své ruce a pohlédl na ně. Ztuhl. Po zádech mu přeběhl mráz a chloupky na zátylku se mu zježily. Dlaně se zaleskly v záři luny …krev…

Zorničky se mu doširoka rozšířily. "Do hajzlu! Kámo, dělej pojď sem a fofrem," zavolá na svého společníka, který mezitím kouzlem znehybnil vlkodlaka.

Oslovený se otočil a přiběhl ke svému dlouholetému příteli, jen větvičky pod ním zapraskaly. V šeru těžko rozpoznal obrysy obou postav. Zkřivil obličej. "Počkej, je tady tma jako v pytli. Lumos," zabrblá a namíří hůlku přímo na dívku.

Zlatavé světlo ozáří nehybnou siluetu v trávě a dál razí cestu temnotou…

Dívka ležela v kaluži krve s hlavou otočenou na stranu. Obličej zamazaný od bláta a skroucený v bolestivé grimase. Ruce přitažené těsně k hrudi, oči napuchlé a pevně semknuté, jakoby se stále něčeho bála. Hrudník se nepatrně zvedal v rychlém tempu mělkých nádechů a výdechů.

"Ty vole kámo, koukni na ní, je příšerně zřízená," hlas zněl ozvěnou a rozléhal se v naprostém tichu.

Klečící mladík si otřel její krev z dlaní a zadíval se znovu na zubožené tělo. "Má pěkně hluboký rány, nejspíš je i v šoku a ztratila dost krve. Brácho, tohle nedokážu uzdravit. Musíme ji dostat na ošetřovnu a to hned!" promluvil rázně.

Jeho kamarád však jen nehybně stál vedle něj, oči upřené na ležící tělo. V jeho výrazu bylo jasně poznat, že o něčem usilovně přemýšlí. Zlatý proud světla stále oslnivě zářil z jeho napřažené hůlky.

´I přes zavřená víčka vidím jasné bílé světlo. Bodá do duhovek a nedovolí mi znovu upadnout do hlubokého bezvědomí. To už jsem tuhá? Jestli jo, není to až tak děsný. Všichni s tím toho tolik nadělaj. Co to zase plácám? Co se vlastně stalo? Ba jo, už vím, podařilo se mi teleportovat se, pak jsem si udělala debilní výlet po lese a narazila na tu zubatou potvoru. Teď si vlastně uvědomuju …ach… auuvajs… V hlavě mi šumí a cítím se dost bídně. V noze mi silně cuká, jsem špinavá a celá od krve. Fůj… Do hnoje, proč pořád já? Slyším dva mužské hlasy, avšak zastřeně, jakoby mluvili odněkud za zdí. O něčem se dohadují. Co jsou k sakru zač a co tady vůbec dělám?!…´

"Tichošlápku, nemůžem s ní jen tak napochodovat k Pomfreyovce! Vždyť se na ni podívej, hned jí dojde, co se stalo a Remuse za to vykopnou ze školy, možná ho i zavřou do báně!"

"Jimi, ale co chceš dělat? Já ji uzdravit nedokážu, rány jsou strašně hluboký. Pokud ji tady necháme, zaručeně umře a to by Remuse vykopli určitě. Dost keců, musí na ošetřovnu a tečka!"

"Hmm, asi máš pravdu. Ehm…tak vezmeš ji ty nebo já?"

"Brácho, budeme se střídat…"

===

Cizí ruce objaly Al a vyzdvihly do náručí. Mírně zaskuhrala, avšak neprobrala se. Chtěla, ale nešlo to, byla moc slabá…

Vnímala silný tlukot cizího srdce. Tento příjemný zvuk uklidňoval v temnotě a chladu ve kterém se právě nacházela. Třásla se po celém těle a drkotala zuby. Kdosi ji nesl v náručí. Uvědomovala si to, snažila se té osobě podívat do tváře, ale nedokázala otevřít oči, její víčka musely vážit nejmíň tunu. Nezbývalo jí nic jiného, než poslouchat zmatené dění okolo.

Hbité kroky, klapající po rozlehlé chodbě. Rychlý dech člověka, který se právě snaží zachránit její život. Cítila jeho vzdouvající se hruď a pevné sevření, kterým jí nedovolil vyklouznout z náručí. Teplé světlo, které se v pravidelném rytmu objevovalo a zase mizelo. Byla zmatená, celé tělo pálilo a zároveň se třáslo zimou…

´Kdy tohle skončí?…´

"Vydrž, už tam budem," zachrčí jí hluboký hlas udýchaně do ucha.

Jeho kamarád kráčí vedle něj se zamračeným výrazem. "Co tady ta slepice vůbec dělala? Hrála si na lesní vílu při měsíčku, vždyť jí mohl klidně oddělat. Bože, ty holky fakt nemaj mozek! Lízt ven a o úplňku," brblal si James podrážděně do chůze a zároveň sledoval Pobertův plánek. Pěkně ho to štvalo, kvůli ní bude mít on i jeho kamarádi průser. Možná to bude největší průser všech průserů v jejich celém životě.

Právě šli chodbou ve čtvrtém poschodí, nemůžou si dovolit, aby je nachytal Filch nebo někdo jiný z učitelů. Mají totiž trochu naspěch.

"Jime, mě teď vrtá hlavou trochu něco jinýho," promluví po dlouhé době Sirius. James odvrátí obličej od plánku a nechápavě pohlédne do tváře svého kámoše.

"Všiml sis vůbec toho, co má na sobě za hadry? Nikdy jsem u nás na holkách nic podobnýho neviděl. Taky nemá hůlku, buďto ji ztratila nebo je mudla. Z naší školy není, to vím na sto procent a jestli je mudla, tak máme hodně velký potíže."

Jamese popravdě Siriusův proslov zarazil, ještě ho neslyšel mluvit takhle rozumně a navíc to dávalo smysl.

"Kámo, je mi jasný, kam tím míříš, ale jestli si nemáknem. Tak nám tu naši teorii nebude moct sama potvrdit…"

Al se v Siriusově náručí začala třást a házet sebou. Máchala zběsile rukama, kopala nohama a podařilo se jí nevědomky kousnout Jamese do ramene. Vypadalo to, jakoby dostala záchvat.
"
Do hnoje! Co to s ní je?" zeptal se podrážděně James a mnul si přitom poraněné rameno.
Sirius pustil Al nohy na zem a chytil ji za ruce. Ona sebou však začala zmítat ještě zuřivěji a z hrdla jí unikaly prapodivné táhlé skřeky. Nejzajímavější na tom všem bylo, že dívka měla stále pevně zavřené oči. Vysmekla se ze Siriusova sevření a skočila mu po krku.

Vyjevený mladík ani nestačil zareagovat a už se válel na kamenné podlaze s dívkou na sobě. Sápala se po něm a škrábala ho do paží. Snažil se jí ze sebe setřást, ona však byla neuvěřitelně hbitá.

"Kurva Jamesi, udělěj něco!" zařval z plna hrdla na svého kamaráda.

Tento zoufalý zvuk probral Jamese z prvotního šoku, vytasil hůlku: "Mdloby na tebe!" zahřměl, rudý záblesk vyšlehl z jeho hůlky a zasáhl dívku do zad.

Al se prohnula pod silou kouzla a bezvládně spadla zpět na Siriuse. Ten jen zhluboka oddychoval a dál ležel na zemi.

"Co to do ní vjelo?" vydal ze sebe James, stále trochu vyjeveně.

"Remus," odpověděl jednoduše Sirius.

"Cože?"

"No, jelikož je Remus vlkodlak, myslím si, že už u ní začala ta přeměna nebo první reakce na ní," dokončil svou myšlenku Sirius a pomalu ze sebe sundal bezvládné dívčí tělo.

"Kámo, ty myslíš, že z ní bude vlkodlak?"

"To nevim brácho. Snad ji Remík neinfikoval, jenže pokud jo, jsme v loji a to dost mastným. Teď, ale musíme jít, čím dřív bude u Pomfreyovky, tím líp," domluvil a znovu vzal do náručí dívčí tělo.

===

Chlapci doběhli ke dveřím ošetřovny a silou je rozrazili. Vpadli dovnitř jako divoká voda. James silně zabušil na dveře ošetřovatelčina kabinetu. Sirius mezitím položil bezvládné tělo do měkkých bílých podušek postele.

"U všech čarodějů, hoří snad?" vyjela na ně madam Pomfreyová hned, co vešla do místnosti. Když však uviděla dívčino tělo, okamžitě věděla, která bije.

Vytáhla temně hnědou hůlku a začala dívku ohmatávat. Prohlížela si důkladně její rozsáhlá zraněný, při tom si něco brblala pro sebe. Ve vrásčitém obličeji měla velmi soustředěný výraz.
Oba chlapci stáli u nohou postele a sledovali ošetřovatelku v akci. Nejdříve dívku kozlem vysvlékla a umyla, pak teprve začala s hojením. Zaklínadla všech možných barev šlehala z její hůlky a zabarvovala tak zákoutí celé místnosti. Atmosféru všemu dodávala pradávná latinská slova, která ošetřovatelka mumlala. Na dívku dopadaly jiskry magie a pomalu jí zacelovaly rány po celém těle. Po chvíli madam Pomfreyová odběhla do místnosti s lektvary, odkud v náručí přinesla snad půl skladu baněk všech možných odstínů. Rozevřela dívce ústa a lila jí do hrdla jednu ampuli za druhou.

Když konečně dokončila léčení, rašil jí na čele pot a vypadala o dost unaveněji než předtím. Narovnala se a sjela oba chlapce pohoršeným pohledem. "Můžete mi laskavě vysvětlit, co tohle má znamenat?" pronesla rázně.

"No, víte madam Pomfreyová, ono se to asi dost jasně vysvětlit nedá," zablekotal Sirius první kravinu, která ho napadla.

"Nemusíte ze mě dělat trolla, pane Blacku. Je mi jasné, co se venku stalo. Tuhle dívku má na svědomí pan Lupin, nemám pravdu?"

"No, totiž…" blekotal dál Sirius, ale ošetřovatelka ho rázným zvednutím ruky zarazila.

"Nemelte nesmysli a radši mi povězte, kdo to vůbec je?" její hlas zněl velmi rozladěně.

"Jó, tak to bysme taky rádi věděli," vložil se do rozhovoru James a jedním pohybem si prohrábl číro na hlavě. "Když, ona se tak nějak objevila, popravdě nemáme ponětí, kdo to je a ani hůlku u sebe neměla."

"Vy mi tady tvrdíte, že nevíte, kdo by to mohl být? Jenomže, když nemá hůlku, znamená to tedy, že je to mudla." promluvila znovu ošetřovatelka a letmým pohledem přejela po teď už klidně oddechující dívce.

Sirius hodil po Jamesovi pohled - Ala ta má, ale postřeh. James se na něj jen mrkl a dál poslouchal kváky starý Pomfreyový.

"To je ovšem velký problém, máme zřejmě narušena ochranná kouzla proti mudlům. Musím zavolat ředitele a tuto situaci okamžitě vyřešit," nenechala ani jednoho něco namítnout a pokračovala dál. "Takže, vy teď půjdete ven, najdete pana Lupina a přivedete ho sem, za chvíli totiž bude svítat. Pokud tam budou nějaké stopy po zápase a krvi, tak všechno zahladíte. Nepotřebujeme tady žádný rozruch a s nikým o tom nemluvte. Rozumíte!" Rozkázala a zamračení na jejím obličeji stále nemizelo.

James se Siriusem se na sebe podívali, kývli na souhlas a otočili se k odchodu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 any any | Web | 18. března 2008 v 13:10 | Reagovat

uaa krasna kapitolka ta se ti povedla rychle moc dalsi

2 leenikk leenikk | Web | 18. března 2008 v 16:06 | Reagovat

To nemůžeš takhle dělat Paji!

Ty jo, to bylo teda hustý! fakt super kapča! A vubec nebyla nudna, nebo co si to tam psala! Se mi mocka líbila! Takže šupa další, je ti to jasné, že?!

3 KiVi KiVi | Web | 18. března 2008 v 18:08 | Reagovat

teda hustý! Mě se tohle líbí akorát James se chová jak totální kretén...copak ona za to může?ty jo ještě na ní nadává.......debilita jak má vypadat xD no nic s debilitou Jamese už sem smířená...teď mě zajímá jak se na to bude tvářit Remík :)))

4 Jasane Jasane | E-mail | Web | 18. března 2008 v 19:07 | Reagovat

Ty jo! To je mazec.....:-O Chudinka! Doufám, že z ní nechceš udělat VLKODLAKA!! To by mě hráblo.. Fakt jako xD Jinak kapča napsaná skvěle a stráááášně zajímavě! Moje poklona....

Jo.. Eh.. Chtělo by to další xD*Smutně kouká a na obličeji má svatouškovský výraz*

Heh.. Jinak diky za věnování to nemuselo být *Rudá až na pr....*

5 Bariska Bariska | Web | 18. března 2008 v 20:04 | Reagovat

My splendid darling!!!!!!

Vlkodlak joo??? to je uplne senzacniii!! Musim se priznat *červená se jako rajče* Pika pika a bobika pisete moje nejmilovanejsi povidky!!! SKutecnee!! fakt uplne bopmbastickyyy !!! Nemuzu se dockat pokráčkaa!! makej pika jasný????? Asta la vista ty rajce!! Papa brouku, dobre vemenoo!

6 P@paja P@paja | 18. března 2008 v 20:23 | Reagovat

Jémine prďolové, já nevim co říct, jen jsem moc ráda, že se Vám to tak líbí. Ehm... děkuju...

Další kapča bude zřejmě až za týden, budu u babičky na celý Velikonoce a tak tam budu spisovatelit ;o) Přijedu až příští pondělí, tak se loučím. Papík šmudlani ;p dobrou noc a ocelový zadky na ty svátky, škyt...

7 Drachia Drachia | Web | 18. března 2008 v 20:40 | Reagovat

Simtexi, akožto tvá milovaná mladší sestra, ti to musim náležitě zkritizovat, se připrav, bude bujón, jak Vemeno ;)

Za prvé, CO TY CHYBY? Si z mé vypatlané osoby děláš blázny, ne? Mno, jo, tak s tim ti jsem ochotná helfnout, jsem ale hodná, viď? Žasneš, jak máš hodnou sestřičku, žeo?

Za druhé, tahle-tahle patlanina byla snad tou..... nejlepší, co jsem od tebe v této povídce četla :D I když mám radši Victorii, (píše se s 'c', že jo?) je víc ekšnovější, ale tak 'Al' se snad ještě (jako postava!) vyvine... ;)

Řekla jsem, co jsem chtěla, teď padaj na moj blog, poviedka čaká, muhehee :P

8 P@paja P@paja | 18. března 2008 v 21:27 | Reagovat

Mno jo, jen do mě sestra, kritiku já rada ;o)))

9 Cattgirl Cattgirl | E-mail | Web | 18. března 2008 v 22:41 | Reagovat

BOMBA!!!!

10 Teri Teri | 19. března 2008 v 16:28 | Reagovat

Tyjo chudák holka , snad nebude vlkodlak :)))) Remus bude mít výčitky když jí takhle zřídil :)))) Prostě báječný , už se těšim na pokráčko :D

11 Nera Nera | Web | 19. března 2008 v 17:56 | Reagovat

Skvělá kapča, a bude z ní vlkodlak? Huh? Tak co? Doufám, že .....já vlastně nevím jestli bych chtěla, aby z ní byl vlkodlak! Konec žblebtů, těším se na pokráčka, tak pohni kostrou!

12 Keira Fey Keira Fey | E-mail | Web | 19. března 2008 v 20:19 | Reagovat

Nudná? Houby. Je to supr ;) werewolfs for ever xD

13 jaja jaja | 20. března 2008 v 20:04 | Reagovat

wow..to bolo skvele..vazne ju Remus uhryzol?..dufam ze nie..a co jej pes..dufam ze to prezil..bolo by ho skoda :(..som zvedava na dalsiu kapcu :)

14 Nera Nera | Web | 20. března 2008 v 21:10 | Reagovat

Heh, promiň, že píšu další koment, ale nedáš mi moje icq? Kdyzž tak se ozvej na moje! 400654108

15 Nera Nera | Web | 20. března 2008 v 21:11 | Reagovat

huh, chyba se vloudila: tvoje icq?

16 Trinity Trinity | Web | 23. března 2008 v 13:12 | Reagovat

PLS, spřátelíš?

17 Kattelin Kattelin | 24. března 2008 v 15:30 | Reagovat

ouky douky.....fakt skvělí:-D...mocinky moc...sem zvědavá ,co se z toho vyklube, ptž tam bylo že ji napadli kouzelníci, tzn.že ona asi nebude obyčejná mudla

18 Dark Lady Dark Lady | Web | 24. března 2008 v 15:51 | Reagovat

Teda já čumim....Remus ji pokousal, to znamená, že bude vlkodlaK???

Asi jo, chudák, já nevím, co říct a nekecej, že je nudná, vůbec nudná nebyla, jen nevím, co na to říct, uff...tleskám ti:)

Ps: Nechtěla bys spřátelit???

19 leenikk leenikk | Web | 24. března 2008 v 18:56 | Reagovat

Kde je další kapča? Já tu čekám a čekám! Rrychle!!!

20 P@paja P@paja | 25. března 2008 v 15:05 | Reagovat

Tě pic pumbrlíci, smráďátka a homelessáci, jsem at home, fack. Heuréka maru...

Takže, v první řadě Vám chci poděkovat za komentáře, moc mě potěšily, díky, díky, díky...;o)

Za druhé: Trinity a Dark Lady ráda se spřátelím. Hodím to na blog, ale až později, teď nemám time.

Za třetí: Neruš, dám Ti icq, jen co si udělám novej profil. O.K.?

Zdrar a sílu najdeš v kravim sýru... Nová kapča bude až o víkendu, sorráčík. Vkládám je moc často a to nejde. Goodbye a peace forever and ever. Pusu, pusu, mlask, mlask XD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama