2. Ááa, kruci

3. března 2008 v 19:02 | P@paja |  You never know what can happen
Bobani, já Vás mám asi hodně ráda...


Místo, abych se šrotila, píšu další kapitolu k Know. Jsem magor, ale to všichni asi víte. xD

Mno, nic užijte si to, když jsem si to po sobě četla, běhal mi mráz po zádech.

Aúúú...

!Komentáře jsou povinný!
Skillet - Whispers in the Dark
2. Ááa kruci

Zorničky se jí rozšířily hrůzou…

"Ó můj Bože!"

Z lesa se právě vynořil obrys mohutného zvířete. Nejvíce připomínal ohromného medvěda či psa. Zvíře se postavilo na zadní nohy a z hrdla se mu vydralo táhlé uši rvoucí zavití.

Při tomhle zvuk se jí zježily všechny chloupky, co měla.

"Že to není to, co si myslím…?" Nasucho polkla.

Zvíře už na nic nečekalo, ucítilo totiž lákavou vůni čerstvého masa. S rychlostí kulového blesku se k ní řítilo. Tlapy se zarývaly hluboko do mokré půdy až hlína odlétala do všech stran.

Dandy jakožto její ochránce se před ní postavil. Hodlal ji bránit, jako tenkrát. Jakoby ji tento pohyb probudil ze šoku. Čapla Dandyho, udělala otočku o sto osmdesát stupňů a dala se na zoufalý útěk.

Běžela, jak nejrychleji dovedla - nikdy netušila, že je schopná docílit takové rychlosti. Inu, když vám za zadkem dupe ozubená potvora, děláte neuvěřitelné věci. S Dandym v náručí se jí utíkalo špatně, dělala co mohla. Stejně však slyšela a cítila, že se to zvíře nezadržitelně přibližuje.

Srdce jí splašeně bilo v hrudi, naráželo tak prudce do žeber, že si až myslela, že ji vyskočí a uteče. Do hlavy se jí nahrnula krev a v uších slyšela dunivé bití svého srdce. Přerývaně dýchala, nohy bolestí už ani nevnímala. Vnímala jen strach, který ji zachvacoval a spaloval napadrť. Nikdy v životě se ještě takhle nebála.

´Prosím, já ještě nechci umřít!´

Vyděšená na smrt doběhla k bráně hradu. Začala bušit do vrat jako smyslů zbavená, avšak nikdo nepřišel. Zhroutila se na kolena, cítila chladnou hlínu na holeních. Nedokázala ze sebe vydat ani hlásku…

Klečela a čekala až to přijde. Zvíře už bylo blízko, věděla to…

´Umře takhle? Jako srab? Klečící a srovnaný se svým osudem? Tak to tedy ne…´

S odhodlaným výrazem si stoupla a otočila se. Hleděla tváří v tvář zvířeti přímo do očí. Něco se v ní zlomilo.

´Tohle nebyl medvěd´

Zvíře napřáhlo tlapu.

´Tak a je to tu.´

Jedním silným švihnutím ji odhodil stranou. Dívka zaječela bolestí, dopadla na zem, kde se přetočila a udělala několik dalších přemetů. Zvíře se rozeběhlo, mířilo k její ležící siluetě. Jako by jí tahle uštědřená rána znovu přiměla k životu.

Vyškrábala se na nohy a dala se na další zběsilý útěk. Z roztrženého ramene tekla proudem krev, cítila štiplavé rýhy po drápech. Nevěnovala tomu pozornost, musí si zachránit holý život.

Sprintovala a kličkovala mezi popadanými větvemi. Vyhýbala se výmolům a drnům v trávě. Zdrhala okolo jezera. Vítr ji prudce šlehal do obličeje a vháněl jí do plic chladný vzduch. Kam se má schovat? Mysl šrotovala na plné obrátky. Do vody? Co když umí plavat? Najednou jí svitlo.
Doškobrtala se k nejbližšímu stromu a začala šplhat nahotu. Lezlo se celkem dobře, občas jí to po mokré kůře uklouzlo, ale nepustila se. Usedla na nejsilnější větev a shlédla dolů. Zvíře divoce zavilo. Postavilo se na zadní a přední tlapy zaryl do kmene stromu, jen to zapraskalo.

´Snad neumí šplhat po stromech? Ááá kruci!´

Vlkodlak si to štrádoval přímo k ní .

´Kruci, kruci, do hajzlu!´

Nezbývalo jí nic jiného než…

Dívka hleděla ze zvířete na zem a pak zase na vlkodlaka a zpátky. Musí se rozhodnout. Přivřela oči a zhluboka se nadechla.

´Všichni svatí stůjte při mně.´

Dolezla na kraj větve a pak o pár větví níž, stejně však byla nejméně patnáct metrů nad zemí. Vlkodlak se po ní už sápal. Al napnula svaly nohách a skočila co nejdál od stromu. Ocitla se na okamžik ve stavu bez tíže, pak se díky gravitaci řítila k zemi. Mírně při dopadu vyjekla, nohy ji zabolely. Pád zmírnila kotoulem vpřed. Dandy vyklouzl z jejího sevření.

´Měla bych se dát na dráhu kaskadéra, po tomhle mě už nic nerozhodí!´

Ohlédla se přes rameno. "Ale ne…" zakňučela zoufale.

Vlkodlak už zase stál na zemi. Viděla jeho krví podlité oči. Z tlamy mu proudem tekly sliny. Drápy zarýval do půdy a najednou vyrazil. Al se zmohla jen na chabé plazení, byla vyčerpaná, nohy ji neposlouchaly. Dandy hodlal svou paní chránit vlastním tělem. Teď ji od vlkodlaka dělilo pouze jeho drobounké tělo. Bylo o mnoho menší než to zvířecí.

Chtěla ho odstrčit, avšak zvíře bylo rychlejší. Máchl tlapou, ta do něj udeřila ohromnou silou, neměl proti němu sebemenší šanci. Dandy zavil, tvrdě dopadl na zem a už se nepohnul.

´Né, tohle, né. Dandy ty pitomče jeden…´

Dívka se rozplakala, ale plazila se dál. Slzy jí proudem tekly z očí.

´Proč se tohle jenom děje? A proč kurva mě?´

Zvíře vycítilo její zoufalství, slastně zavilo, vychutnávalo si tu bezbrannost a pomalu kráčelo k ní.
Ostré drápy proťaly její stehno, pařáty projely jejím stehnem jako nůž máslem a zaryly se hluboko do masa.Takto si dívku přitáhl k sobě. Al zařvala jako raněné jehně. Zběsile hrabala rukama, chtěla se dostat pryč, nehty zarývala do hlíny. Zmítala se a křičela. Nebylo jí to nic platné…

Rychlým pohybem ji přetočil na záda. Oběma tlapami ji chytil za ramena a vyzdvihl do vzduchu. Nedosáhla na zem ani špičkami prstů. Cítila, jak jí z rány na stehně teče krev, vpíjí se do džínsů. Bylo jí tolik, že tekla i přes tenisky a pak po kapičkách odkapávala ze špiček do trávy…

Omámeně hleděla do rozevřené tlamy. V měsíčním světle se mu stříbrně leskly tesáky ostré jako břitva. Za malý okamžik měla pocítit jejich pevný stisk na vlastní kůži. Odvrátila pohled. Vzhlédla. Nebe na ni hledělo se svou vznešenou majestátností. Hvězdy nádherně zářily. Hlavou jí prolétlo pár vzpomínek na její blízké. Na krku ucítila teplý dech vlkodlaka.

´Je konec, sežere mě přerostlej čokl…´

Zvíře strnulo. Otočilo hlavou k lesu. Al se podívala stejným směrem. Blízko stromu se něco mihlo. Pak už k nim mířil záblesk rudého světla. Proud světla šlehl vlkodlaka do hlavy. Vlk se sesul k zemi. Upustil dívku, ta tvrdě dopadla na záda. Vyrazila si dech. Všechno se točilo, v hlavě duněl zvuk jejího vlastního srdce. Zvedal se jí žaludek. Třásly se jí ruce, jako starému člověku. Dolní ret se jí chvěl, slané slzy klouzaly po tváři. Hledaly cestu, kudy by stekly na zem. Oči upírala k nebi, měla je křečovitě rozevřené…

Od lesa k ní běžely dvě postavy…

Vnímala dopady bot o trávu. Kdosi se nad ni sklonil.

"Jsi v pohodě?" optal se jí mladý mužský hlas. Řekl to zřetelně, ale ona to slyšela jen z velké dálky. Zavřela víčka a nechala se unést vlnou bezvědomí…žije…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Keira Fey Keira Fey | E-mail | Web | 4. března 2008 v 9:39 | Reagovat

Dobřeeee xD

2 aislyn aislyn | 4. března 2008 v 17:34 | Reagovat

super kapitola.....to jak utíkala před tím vlodlakem bylo boží.....už se těším na další

3 Teri Teri | 4. března 2008 v 19:06 | Reagovat

Krásný :))))

4 Bariska Bariska | Web | 5. března 2008 v 6:40 | Reagovat

ty voe pikacu =D to nemelo chybu!!!!!! nejdrive jsem si rekla ze si to prectu az odpoledna ale zacetla jsem se do tvojeho poutaveho psani a co se nestalo ?? mam kapcu za sebou =D musim jen a jen chvalit!!! Byla uzasna =)

5 P@paja P@paja | 5. března 2008 v 15:08 | Reagovat

Holky moc Vám děkuju, pěkně se to čte..;o) Když jsem tu kapitolu teď znovu přečetla, myslím si, že jsem ji mohla ještě trochu víc dopodrobna popsat. Mno, ale měnit to nebudu. Nevím, kdy napíšu pokračování...

Teď jsem ovšem zase velmi nakrklá, neboť mi ten za*ran*j blog zase kiksnul.Chjooo... Nemůžu přidávat žádný články, navíc se z nějakýho divnýho důvodu vždy umaže kus textu, který vložím. Bych se na to nejradši... *rozhořčeně funící ksicht*

6 Cattgirl Cattgirl | E-mail | Web | 5. března 2008 v 16:58 | Reagovat

Ježiši, to je skvělýý!!:o)

Další kapča...rychlee!!!!:o)

7 Bariska Bariska | Web | 6. března 2008 v 13:14 | Reagovat

no tak ty moje pikacuove zlato! Kde je dalsi kapcaa???  =(  budu zlaa

8 P@paja P@paja | 6. března 2008 v 19:14 | Reagovat

BOBANI MÁM BIG PROBLÉM, nejde mi vůbec napsat na blog stránce  žádnej novej článek, když to uložím celý se to vymaže, furt to hlásí nějaký problémy, upřímě toho mám po krk...

Zkusím sem vložit další kapitolu k Bitvě, kterou už mám uloženou dýl, ale možná to vůbec nepůjde...

9 P@paja P@paja | 6. března 2008 v 20:10 | Reagovat

Mno, holky je to v suchu, blog se uklidnil... Všem moc děkuju.

Bar: Nešil, prosim Tě;o))) Pila, pika slibuje, že se na novou kápu vrhne hned o víkendu, zejtra má školu a můsí se učit, ale se*e na to. Muhehe. Už to mám promyšlený doufám, že se mi to povede..;o)

10 Keira Fey Keira Fey | E-mail | Web | 7. března 2008 v 19:34 | Reagovat

Já se také nemůžu dočkat dalšího kousku:) Je to závislost ;)

11 leenikk leenikk | Web | 8. března 2008 v 20:36 | Reagovat

Ja jsem to četla jednim dechem!tak supiškově popsané!!!Já jsem se skoro cítila jako ona!!!Musíš hned napsat další!!!!

12 Cattgirl Cattgirl | E-mail | Web | 9. března 2008 v 0:37 | Reagovat

Ježiši!!Honem další kapča!!:o)

13 any any | Web | 9. března 2008 v 11:13 | Reagovat

karasna kapitola honem rychle dalsi!!!!

14 Nera Nera | Web | 9. března 2008 v 13:49 | Reagovat

No jo, souhlas se všema, kapča byla senzační!!

15 Hermi Hermi | 9. března 2008 v 14:49 | Reagovat

Ještě že sem semka koukla..:D vypadá to na zajímavou povídku..:) tak honem novou kapču!!! :D:D

16 Jasane Jasane | E-mail | Web | 16. března 2008 v 12:35 | Reagovat

Skvělí! Prostě nádhera! Rychle dalšíííí:)

17 KiVi KiVi | Web | 16. března 2008 v 19:21 | Reagovat

ty vole debilnější otázku sem ještě neviděla xD Je celá od krve moná má zlomených několik kostí před pár vteřinama mohla bejt mrtvá, ale určitě bude v pohodě xD No to je hustý. Umíš fakt bezvadně psát. Když za ní běžel tak sem se nemohla odlepit od obrazovky a přitom sem se smála....těšim se na další takže hejbni :)

18 jaja jaja | 16. března 2008 v 20:38 | Reagovat

perfektna kapca..rychlo dalsiu prosíííím :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama