1. Den Debil

2. března 2008 v 20:15 | P@paja |  You never know what can happen
Tjamtadááá…

Zbrusu nová kapitola k zbrusu nové povídce. ;)


Pohodlně se usadtě, zhluboka se nadechněte a začtěte se. Nezapomeňte na komenty.

Je to ze začátku celkem nuda, ale pak se to rozjede, tak vydržte až do konce.
1. Den Debil

Byla ještě tma, když se dívka probrala z tajemných hlubin spánku. Protáhla si rozleželé svaly, cítila příjemné uvolnění. Hlasitě zívla do ticha v pokoji.

Zašmátrala rukou pod postelí a sebrala mobil.

"Vždyť je teprve pět hodin ráno," zkřivila obličej. Zahodila mobil, zabořila hlavu do polštáře, překulila se na bok a zachumlala se hluboko do peřin.

Za okamžik však do podušek skočil její chlupatý přítel. Přiběhl k jejímu obličeji a začal ho s radostí oblizovat. Vrtěl při tom ocáskem a nadšeně jí poskakoval na hrudi. Al ho odstrčila rukou a přetáhla si přes hlavu peřinu.

Čtyřnohý přítel se ovšem nenechal, tak snadno odbýt. Zakousl se do cípu peřiny a postupně ji celou stáhl z dívky. Al mu nevěnovala sebemenší pozornost, klidně ležela dál.

Skočil tedy na podlahu, přiblížil se k její ruce, volně visící přes okraj postele. Začal jí ožužlávat prsty, jeho drobné zoubky bodali jako jehličky. Dívka rezignovaně zabručela.

"No jó, už lezu, jen se nezblázni, beztak tě chodím venčit jenom já," zabručela na hafana rozespalým hlasem.

Dandy se poslušně posadil vedle postele a dál poslouchal paniččiny výlevy.

"V pět ráno z postele nevyhoděj ani Bushe! Zato já musím, je tohle spravedlivý?"Al si promnula oči a ještě jednou se protáhla. Usedla na kraj postele a promluvila na Dandyho: "Fajn, uznávám vyhrál jsi Dandy. Teď mi pěkně přines ponožky, ať seš aspoň k něčemu užitečnej!"

Pesan poslušně zastříhal ušima a vrhl se pod postel. Divila se, že v tom bordelu může vůbec něco najít. Konečně se objevila jeho hlava, pak krk a nakonec se z pod postele vysoukalo celé jeho malé tělíčko. V tlamě držel pár teplých ponožek. Al si od něj jeho kořist vzala, podrbala ho za ušima a mile se na něj usmála.

"Ještě tě musím naučit, abys mi přinesl ponožky stejný barvy a pokud možno ne tak uslintaný." Dandy jen zavrtěl ocáskem a dál na ni upíral ta svá hnědá kukadla.

Navlékla si obě ponožky a pak se po parketách doklouzala do kuchyně s Dandym v patách.

I když ji její pražský krysařík občas vytáčel, měla ho ráda. Dokázal ji rozesmát, když byla smutná. Dokázal utišit, když plakala. Bylo to zvláštní, ale kdykoliv brečela, přiběhl k ní a láskyplně jí slízával slzy z obličeje. Jakoby se snažil promluvit těma svýma vševědoucíma očima. Říct, že není sama. On totiž bude vždy stát po jejím boku. Žasla nad jeho neskutečnou věrností a někdy se mu divila. Sama by se na sebe někdy vykašlala…

Dostala ho ke svým čtrnáctým narozeninám a od té doby jsou nerozlučná dvojka. Musela se usmát, dnes vlastně měla narozeniny.

´Už je mi šestnáct. Jak ten život kvaltuje. Ani se nenaděju a budu plnoletá, chjo. Nechci být dospělá, jsou to jen další problémy...´

Při svém dumání, zatím stačila Dandymu nasypat granule a sobě udělat snídani. Zapnula rádio, kuchyní se rozlehla příjemná melodie, zrovna hráli její oblíbenou písničku - Take a bow. Usedla za barovou stoličku. Až teď si všimla vzkazu, který ležel na barpultu. Nejspíš bude od mamky. Vzala papír do ruky, rychle očima přelétla celý vzkaz.

Al drahoušku,
přeji Ti pěkné podzimní sobotní ráno a všechno nejlepší k tvým šestnáctým narozeninám. Mám tě moc ráda, oslava bude až odpoledne. Zajdeme na nákupy a pořádně to roztočíme. Mám pro Tebe taky velké překvapení. Doufám, že se Ti bude líbit. Omlouvám se, ale musela jsem narychlo do práce, máme pohotovost, však to znáš. Hlavně se pořádně nasnídej a…


"A bla, bla, bla, tvoje milující mamka. Je tohle vůbec normální? V tý armádě nejsou zdraví, proč musí lítat do práce i v sobotu! No, co si o tom myslíš Dandy," ohlédla se na něj, hořkost z jejího hlasu jenom kapala. Zatnula zuby, podařilo se jí ohnout lžičku do óčka. Naštvaně zaklela a lžičku zase narovnala. A dál si mlela svou…

"Správně, normální to není, poněvadž jenom moje máti musí makat dvacet čtyři hodin denně. Dělá, jako by se tam bez ní neobešli. Né, pro ni je důležitější práce než vlastní dcera. Bože!" naštvaně papír hodila na pult a dál si ho už nevšímala.

Chřoupala Chocapic s mlékem, poslouchala píseň a špatná nálada pomalu ustupovala. Zavřela oči a užívala si rána...

Seskočila ze stoličky a šla se zkulturnit do koupelny. Opláchla si obličej ledovou vodou. Drobné malé kapičky stékaly po jejím obličeji, příjemně chladily ospalou tvář. Pohlédla do zrcadla, měla úplně rozcuchané vlasy. Musela se nad svým odrazem uculit, vypadá jakoby prolétla roštím nohama napřed. Mokrými prsty urovnala hnědé vlnité kadeře. Fajn, teď to ušlo. Laškovně na sebe mrkla a pak se došourala ke skříni s oblečením.

Vytáhla ošoupané džíny, tenkou černobílou mikinu, bílé tričko a MP3 přehrávač.

´Co ten tady dělá?´

Hodila to na sebe, na krk pověsila stříbrný křížek a do vlasů si vzala čelenku téže barvy. Nakonec se ještě kriticky prohlédla v zrcadle.

´Hmm, sluší mi to, na to, že jdu vyvenčit psa. No, co…´

Přehodila přes sebe černou bundu s kapucí. Obula si bílé skejťácké tenisky. Nasadila Dandymu obojek a otevřela mu dveře. Dandy vyběhl do chodby, řítil se ze schodů do dolní haly. V záhybu uprostřed schodiště vystřihl smykem menší oblouk, zahrabal předními tlapkami, aby se nerozplácl jako žába.

Al ho jen s úsměvem pozorovala. Pak se sama dala do sbíhání schodů. Běžela jako splašená, tak by to nazvala její máti. Poslední tři schody seskočila najednou. Aby nepřepadla dopředu, skrčila se do dřepu. Ruce měla před sebou, hlavu skloněnou.

Najednou se jí zdálo jako by ji nějaká cizí síla drtila na cucky. Okolo se utvořila neprostupná černočerná tma. Měla pocit, že se zastavil čas a vzduch zmrzl. Zároveň cítila spalující žár. Nemohla dýchat. Nevěděla, co se děje, zvedal se jí žaludek, třásla se po celém těle. V krku ji pálilo a oči jí slzely. Křečovitě je zavřela. Odněkud z dálky slyšela zoufalé, avšak velmi tiché Dandyho kňučení. Muselo to trvat věčnost, alespoň jí to tak připadalo.

Začínala propadat panice, jak to sakra zastaví? Co se jí to vlastně dělo? Chtěla křičet o pomoc, jenže nemohla. Plíce měla sevřená v neviditelných kleštích, dusila se. Vzduch docházel. Naprázdno otvírala pusu, ale žádný kyslík okolo ní nebyl. Mysl opustila tělo a ona upadla do bezvědomí…

===

Otevřela oči, stále se krčila ve stejné poloze, jen okolí se změnilo. Tohle asi nebude babiččina přijímací hala…

Cítila štiplavou vůni jehličí a smůly. Po tváři jí přeběhl jemný vánek, zamrazilo jí z toho. Zhluboka se nadechla chladného vzduchu, dýchalo se zde o poznání lépe. Rozhlédla se okolo sebe. Byla v jakémsi hodně, hodně starém lese. Okolní stromy musely být sto i více let staré.
Pomalu se postavila na nohy. Blbej nápad. Zatmělo se jí před očima. Párkrát zamrkala, zatřepala hlavou a náhlá nevolnost ji nadobro opustila. Vzhlédla k obloze, skrz mraky se k zemi snášely paprsky měsíce.

´Skvělý, je úplněk, teď jen zbývá, aby mě sežrala nějaká zubatá potvora nebo hůř, potkám nějakýho úchylnýho úchyláka. Brr! Kde to k sakru jsem?´

Popošla několik kroků vpřed a v trávě zaregistrovala malé nehybné tělíčko.

"Dandy!" vykřikla do zdejšího ticha.

Sklonila se k němu a opatrně ho vzala do náruče. Naštěstí dýchal, je živý. Pejsek se zavrtěl a upřel na ni svá čokoládová očka. Al si ho k sobě přitiskla, rozepnula bundu a zakryla ho jedním jejích cípem. Dole zapla zip, takže vytvořila takovou provizorní tašku na psy. Na hrudi příjemně hřál. Byla ráda, že se mu nic nestalo. Sama by se tu zbláznila strachem. Rozednívat se bude asi tak za tři hodiny. Do té doby by měla zjistit, kde to vlastně je.

Kráčela lesem, občas zakopla o nějakou tu větev, přitom klela a nadávala na všechny svatý. Co je tohle za bordel? Proč je tady? Co komu udělala? Je tohle nějakej tajnej armádní projekt? Může za to NASA nebo dokonce ufouni? Grr! Co si jen počnu?

Do vlasů se jí každou chvíli motalo jehličí, stále jí připadalo, že chodí v kruhu. Místy les trochu řídl, pak zase houstl, jak krabí řiť.

´Že se na to nevykašlu!´

Dandy spokojeně chrupal v její bundě a ani za mák ho cizí prostředí nezajímalo. Jak ráda by si to místo s ním vyměnila. Bručela si pro sebe tiché nadávky. Každým krokem se motala do trní, nohy měla za chvíli samí škrábanec.

´U Krista, už abych odsud byla pryč!´

Náhle, jako by ji cizí moc vyslyšela. Les se viditelně rozestupoval.

´Heuréka…´

Došla na kraj lesa a strnula úžasem. Asi pět set metrů od ní se k nebi tyčil ten nejkrásnější hrad, jaký kdy v životě viděla. Byl to opravdu nádherný pohled.

´Ještě mi řekněte, že jsem v Bradavicích a půjdu si koupit kytky na hrob. Vida, i jezero tu bylo. Mě to ale fakt brutálně připomíná Bradavice.´

Bylo to tak absurdní, že se nad svou myšlenkou musela zašklebit.

´Prej Bradavice! Kde by se tu vzaly…´

Zakroutila hlavou a vydala se po cestě k hradu.

´Snad bude někdo doma.´

Dandymu zřejmě otrnulo, protože se začal vrtět. Al ho tedy pustila a zapnula si bundu až ke krku. Dandy kolem ní radostně poskakoval. Kňučel a poštěkával. Neustále se jí motal pod nohama, tohle dělal rád.

Došli tak do poloviny cesty, když se Dandy zastavil přímo před ní. Sklonil hlavu těsně k zemi, jeho pohled směřoval kamsi za ni. Svaly na těle mu ztvrdly. Našpicoval uši a začal vrčet, couvajíc při tom.

Al to bylo divný, když v tom si vzpomněla, že tuhle reakci už u něj jednou viděla. Bylo to tehdy, když ji napadla banda zlodějů. Dívka ztuhla a pomalu se otočila… zorničky se jí rozšířily hrůzou…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 aislyn aislyn | 3. března 2008 v 17:29 | Reagovat

jáj....fakt dobrá kapitola...ale pěkně blbý konec......doufám, že sem další přibude co nejdřív

2 P@paja P@paja | 3. března 2008 v 18:45 | Reagovat

Aislyn: Díky ;o))) Už se na tom pracuje...

3 Keira Fey Keira Fey | E-mail | Web | 4. března 2008 v 9:35 | Reagovat

Wow. To začíná fakt zajímavě! o.O Taky ráda napínáš, co? ;) Useknutý konec, to mě teda natahuješ na mučidla. Tak du na další....

4 Bariska Bariska | Web | 5. března 2008 v 6:31 | Reagovat

Aislyn: kurde!!!! vzddyt . . . jaaj. . . . mame stejnou prezdivku, akorat ze ja mam AISLIN A ty AISLYJN. . . ach jo =D

Ke kapci: uzasna skvela famozni s useknutym koncem!!!!!! To se dela ?? kolikrat to mam opakovat Piika??? to nevydrzim!

5 leenikk leenikk | Web | 8. března 2008 v 20:31 | Reagovat

Chu chu!!!Bardzo fajne!jaj to zase me neco napadlo, aspon to nei porad to same!

6 Severina Princetonová Severina Princetonová | E-mail | Web | 15. dubna 2008 v 11:02 | Reagovat

Jaj, a copak bude v příští kapitole? No, jdu na to. Na tohle jsem vážně zvědavá!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama